Vítám vás u dnešní recenze.

Tentokrát se podíváme na knihu z pera dvou velmi nadaných českých autorek. , Evy a Kláry Pospíšilových.¨

Konkrétně se jedná o knihu Nocturno pro Erika, která vyšla letos u nakladatelství Host, kterému tímto zároveň moc děkuji za poskytnutí knihy v rámci spolupráce.

A my už přejděme k samotné recenzi..

OBECNÉ SHRNUTÍ OBSAHU PRO PŘIBLÍŽENÍ:

Erik je slavný snowboardista. Bydlí se svým otcem hluboko v horách, které miluje a v podstatě mu nic nechybí. Jeho život naruší až nová rodina.

Kasper je ukázkový příklad toho, jak má vypadat kluk jeho věku, který pochází z města a miluje ho. Vzhledem ovšem k tomu, že si jeho matka našla nového partnera, který žije v horách, nezbývá mu, než se tam spolu s ní přestěhovat a v osamělosti a tichu mu nezbyde nic jiného, než hudba, kterou miluje.

Splní Kasper svůj slib, že z toho tichého místa vypadne hned jak mu bude osmnáct, nebo ho něco přinutí zůstat? A i kdyby se něco takového opravdu našlo, dokáže to překonat všechny překážky, které neodvratně přijdou?

STRUČNÝ PŘEHLED POSTAV:

Eryk – hlavní postava, snowboardista, introvert, sportovec

Kasper – hlavní postava, extrovert, miluje klavír

Arnie – Erikův táta, majitel střediska

Karen – Kasperova matka, nová manželka Arnieho

MŮJ NÁZOR NA JEDNOTLIVÉ POSTAVY:

ERIK:

Autorky krásně vykreslily Erikovu introvertní osobnost. Povahu a zájmy někoho, kdo je odmala veden ke snowboardingu a opravdu ho to baví.

Erik je totiž milovník hor a právě prkna, které pro něj znamená život.

Postupně, po příjezdu nevlastního bráchy, si ale uvědomuje, že mu záleží i na něčem jiném a že možná to, že se svým tátou řeší jen snowboarding taky není úplně to, co by si přál.

Navíc k tomu všemu jeho život komplikují city a jedna hodně blbá diagnóza. A taky růžovovlasá pohroma jménem Kasper a Erik musí přehodnotit všechno, co zatím znal a připravit se na to, co musí přijít, i když se tomu sám vyhýbá tím, že se tváří,

KASPER:

Zatím co Erik má prostor skrze kapitoly, ve kterých se projevuje i Kasper, v Kasperově zápiscích, jeho kapitoly jsou totiž formou zápisu do deníku, Erik nevystupuje.

Kasper je kluk, který si nedokáže představit život bez rychlého občerstvení, alkoholu, zpěvu a tance. Ale taky je to kluk, který má od rozvodu svých rodičů problémy ve vztahu s matkou, se kterou si nerozumí a otec se na něj vykašlal úplně.

Musím říct, že já osobně jsem Kaspera měla mnohem radši právě v těchto zápiscích, kde se ukazovala jeho opravdová povaha a mohli jsme vidět, že se vlastně jedná o zraněného kluka, který si v sobě nese spoustu bolesti a svých životních problémů, které jsou sice jiné než Erikovy, ale v něčem se od sebe tito dva zase tolik neliší.

MŮJ NÁZOR NA TUTO KNIHU:

POMALÉ BUDOVÁNÍ VZTAHU:

Jak je u holek Pospíšilových celkem zvykem, jedná se o velice tlustou knihu. Není proto divu, že i budování vztahů zde probíhalo velice pomalu. Občas se mi díky tomu stalo, že jsem knížku odložila a vrátila se k ní až po několika dalších, protože jsem neměla neodbytnou potřebu číst dál, ale celkově vzato nakonec hodnotím velmi kladně a rozhodně nutno říct, že zrovna k těmto dvěma klukům a jejich příběhu ona pomalost nesmírně sedí. Jen pro čtenáře je občas maličko nudnější, co se týče akčnosti.

VNITŘNÍ BOJ:

Nicméně, i trochu toho napětí zde najdeme. A to konkrétně právě v Kasperově lince, který se z „nenávidím hory“ postupně dostává do „hory nejsou tak špatný“. Samozřejmě ale tenhle proces probíhá velmi postupně a je v něm mnoho mezifází, které si musíte přečíst sami a které jsou naprosto dokonale popsané!

PŘEHODNOCOVÁNÍ VLASTNÍCH HODNOT:

Mohlo by se zdát, že je Nocturno čistě knihou o romantice, ale není to tak. Autorky zde totiž hodně otevírají téma změny postojů, přijetí vlastních omezení a obecně nových situací a toho, jak se k nim člověk může postavit.

Přestože jde z většiny o hodně složitá témata, na které má spousta lidí různorodé názory, Evča a Klárka je dokáží tak skvěle popsat, že si z jejich přítomnosti v knize něco vezme úplně každý.

SNOWBOARDING A KLAVÍR:

Nocturno je zasazené v snowboardovém a hudebním prostředí. Minimálně tedy klavír a housle se zde objevují velmi často.

Obvykle mám s nějakým takovým prostředím, co se týká sportů, celkem problém, protože se dvakrát zmíní a následně už je úplně k ničemu. Tady to ale tak není a jak hudební, tak sportovní složku autorky skvěle rozvíjely a pracovaly s ní, takže si obojího užijete do sytosti. Zároveň je obojí tak příjemně popsané, že to chytne i člověka, který k těmto tématům nemá žádný vztah.

HUDEBNÍ VSUVKY:

Další bod, který v podstatě souvisí s tím předchozím je právě o hudebních vsuvkách. Evča a Klárka totiž díky Kasperovi do knihy propašovaly spoustu písniček a částí jejich textů, které se do této knihy jednak rozhodně hodí, ale hlavně jsou další formou přeshhu, který tato kniha má. Pokud vám nebude stačit nálada tak, jak je popsána autorkami, můžete si pustit i zmíněnou píseň a hned bude prožitek ještě mnohem silnější.😊

KASPER FORMOU ZÁPISŮ:

Osobně se knihám, které jsou psané formou deníku relativně vyhýbám a celkem mě tato informace od čtení odrazuje. Proto jsem si nebyla jistá, co čekat od této knihy a jestli ji vůbec dočtu. Kasper je ale napsán opravdu velmi poutavě a je to naprosto fantastická postava. Dokonce musím říct, že mě vyprávění příběhu právě formou jeho deníku bavilo snad nejvíce.

Pokud se tedy někdo bojíte jít do této knihy kvůli deníkovým zápiskům, rozhodně se nemáte čeho bát a jděte na ni, jinak přijdete opravdu o hodně.

AUDIO ZPRACOVÁNÍ:

Poslední věcí, kterou dnes zmíním je právě to, jak je audiokniha načtena.

Kasperovi propůjčil hlas Daniel Krejčík, který ho vystihl naprosto úchvatně. Opět se jedná o jeden z mála případů, kdy bych při poslechu klidně věřila, že je narátor a postava jeden člověk,😊 což je za mě vždy nejvíc, čeho se dá v rámci načítání dosáhnout.

Erika pro změnu čte Ondřej Dvořáček, o kterém jste u mě mohli slyšet v souvislosti s knihami jako Twisted love a podobně. Asi proto nikoho nepřekvapí, že bych Ondřeje v této knize žánrově úplně nečekala, ale nakonec musím říct, že ji načetl také skvěle. Jediné, co mi úplně nesedělo bylo, jak četl Kaspera. Většina jeho (Kasperových) mluvených částí totiž zněla spíš ironicky, než vtipně, jak asi měly znít podle okolního opisu.

Souhrnně ale chci říct, že oba podali naprosto skvělý výkon a naprosto to miluju.

KOMU BYCH KNIHU DOPORUČILA:

Knihu bych rozhodně doporučila všem, kteří mají rádi LGBT YA knihy, které jsou trošku delší a pomalejší, protože to Nocturno rozhodně je. Na druhou stranu je to příběh, který vás pohladí po duši. Takže jej doporučuji těm, kteří mají rádi hezké příběhy, romantiku, těžká rozhodnutí, přehodnocování svých názorů a hodnot a taky těm, kteří v knihách rádi čtou o těžších tématech, o kterých si následně mohou odnést i něco do svého vlastního života.

ZÁVĚR:

Jelikož je tato kniha opravdu rozsáhlá, jak je u autorek zvykem, není divu, že zde máme velmi pomalé budování vztahu mezi kluky, které se ovšem do příběhu dokonale hodí. Sice jsem neměla až takovou potřebu číst dál a čtení jsem prokládala spoustou jiných knih, ale po dočtení tuto slowburn linku hodnotím velmi pozitivně.

Nějaké to napětí tu ale i tak je. A to právě vnitřní boj, který prožívá Kasper. Postupně sledujeme přerod z „nenávidím hory“ do „nejsou tak špatný.“ A rozhodně jde o skvěle napsanou a silnou linku, kterou jsem si opravdu užívala.

Dalším důležitým přesahovým tématem této knihy je přehodnocování vlastních hodnot a přijetí nových situací a skutečností, které autorky pojaly opravdu citlivě a dokonale, díky čemuž si z toho může vzít do svého reálného života něco každý z nás.

Co se týče prostředí, máme zde hlavně snowboarding a klavír a housle. Obvykle nemám sportovní prostředí moc ráda, protože se třikrát zmíní a konec, ale tady si s tím Evča a Klárka opravdu vyhrály. Totéž platí o hudebních nástrojích a jejich zapojení. Obojí nás provází celou knihou a je popsáno tak, že zaujme i člověka, kterého tato dvě témata nezajímají, což je za mě dalším obrovským plusem této knihy.

Předposlední věcí, kterou chci vypíchnout jsou hudební vsuvky, které knize přidávají další rozměr. Nestačí vám pro navození emocí text knihy? Pusťte si písničky, které autorky v textu citují a hned budete v příběhu zase o kus víc.😊

Kasper formou zápisů. Deníkové zápisy obvykle nevyhledávám, ale tady byly tyto kapitoly mými nejoblíbenějšími a ke Kasperově povaze naprosto dokonale sedí. Pokud se tedy do knihy bojíte jít právě kvůli tomuto, rozhodně se nemusíte bát a směle si ji přečtěte!!!😊

Dokonalé je i audio zpracování, které provedli Daniel Krejčík a Ondřej Dvořáček. Daniel ke Kasperovi naprosto sedl a perfektně ho procítil. MILUJU! Stejnětak i Ondřej skvěle zvládl Erika. Jediné, s čím mám osobně trošku problém je to, jak Ondřej čte Erika. Nemůžu si pomoct, ale v jeho podání zní většina Kasperových hlášek hrozně ironicky.😂 Jinak ale oba odvedli famózní práci a ti, kteří raději poslouchají rozhodně o nic nepřijdou.