Vítám vás u dnešní recenze.

Tentokrát se podíváme na další tuzemskou autorku a její prvotinu.

Konkrétně se jedná o Pavlu Chejnovou a její knihu Nightcore, za jejíž doporučení děkuji Janči, jakož i za organizaci SČ, které mě dokopalo k tomu, knížku přečíst dřív než za dva roky.😂

Nicméně pojďme už k samotné recenzi.

OBECNÉ SHRNUTÍ OBSAHU PRO PŘIBLÍŽENÍ:

Danielovi se nikdy v ničem obzvlášť nedařilo. Nicméně nyní studuje vysokou školu a sám vychovává svého malého synka, jelikož jeho máma nemůže. Aby je uživil, dělá online lekce angličtiny a také se věnuje sbírání minerálů. Jeho život by byl naprosto spokojený, kdyby si pořád všichni nemysleli, že je s jeho synem něco špatně.

Matyas byl ve všem vždy nejlepší, aby udělal radost svému otci. Studuje speciální pedagogiku a krom toho také právě nastoupil do školky jako asistent klukovi s ADHD.

Dokážou Daniel přijmout, že ne každá diagnóza hned musí znamenat, že je jeho dítě špatné?

A dokáže si Matyas k někomu takovému najít cestu? Chce vůbec? Stojí mu to za to?

STRUČNÝ PŘEHLED POSTAV:

Daniel – hlavní postava, otec Dannyho

Danny – hlavní postava, syn Daniela, chodí do školky, má ADHD

Matyas – hlavní postava, asistent ve školce, studuje speciální pedagogiku

Kristýna – Matyasova nejlepší kamarádka

Jarmila – Matyasova babička

MŮJ NÁZOR NA TUTO KNIHU:

Uff, tohle bude obecně asi trochu negativnější recenze, proto chci říct, že i když tady zmíním do mínusu víc věcí, než u mě je běžné, nemyslím si, že je kniha vyloženě špatná. Naopak věřím, že si své čtenáře najde a že poselství má krásné, stejně jako témata, kterými se zaobírá.

NEVYZRÁLOST POSTAV A JEJICH TRAUMATA:

Upřímně mi během čtení přišlo, že je většina postav, hlavně teda Daniel, ale svým způsobem i Matyas, na svůj věk hodně nevyzrálá.

Ano, každý z nich si prošel svými traumaty, které ani jeden neléčí a nepracuje na nich, tudíž samozřejmě chápu, že je to nějak poznamenat musí, ale přesto si říkám, že Daniel mohl být malinko… Dospělejší a trošku mě to při čtení rušilo, protože jsem se do něj nedokázala vcítit.

Nicméně oceňuji právě již zmíněná traumata. To postavám dává hloubku, i když jsem při čtení přemýšlela, že je škoda, jak v obou případech autorka využila k vzniku traumat otce.

Samozřejmě to tak může být a není to nereálné, ale na tak málo stranách mě to trošku bilo do očí.

DLOUHODOBÁ NEUDRŽITELNOST VZTAHU:

Nejsem si úplně jistá, jestli tohle z celé knihy mělo vyplynout, nebo se to prostě tak nějak stalo, každopádně jsem se po dočtení zamýšlela nad tím, jestli autorka záměrně vytvořila vztah, který je hodně o- závislosti.

KSPOILER\!

Daniel bez Matyase nezvládne v podstatě vůbec nic a Matty zase potřebuje někoho, o koho se může starat, aby měl pocit, že je dost.

KONEC SPOILERU

Takové vztahy samozřejmě existují, jen si nejsem jistá, jestli tohle byl opravdu záměr.

Pokud ano, tak klobouk dolů.

NADPRŮMĚRNÁ INTELIGENCE POSTAV:

Další věcí, která mě maličko zarazila je fakt, že mají všichni tři nadprůměrnou inteligenci.

V zásadě chápu, proč to autorka použila a moc se mi líbilo, že tuhle problematiku do příběhu zakomponovala a ukázala čtenářům, co přesně tohle může znamenat a že tenhle pojem má mnohem širší význam, než si lidi běžně představí.

Na stranu druhou mi přišlo, že kdyby zrovna Matty měl své studijní úspěchy „vydřené“, působilo by to na mě příběhově uvěřitelněji a více by mi to k němu sedělo.

DÉLKA:

To je vlastně asi to, co knize vadilo nejvíc.

Autorka na opravdu málo stran vecpala hodně složité a propracované postavy, které měly málo prostoru a i když věřím, že to autorka myslela dobře a extrémně oceňuji témata, která do knihy vložila, na tak krátkém počtu stran to prostě dle mého vypadá spíš jako nedotažený a nedomyšlený příběh, než cokoli jiného.

Kdyby kniha byla delší a měla tak více prostoru a času, působilo by to za mě mnohem více uvěřitelněji. Rozhodně si něco takového dokážu představit spíš jako psychologickou knihu, což ale tahle kniha snad ani nemá ve štítcích označujících žánr. Je to opravdu škoda, hodně by jí to podle mě prospělo.

KOMU BYCH KNIHU DOPORUČILA:

Knihu bych doporučila všem, kteří mají rádi gay romantiku, děti v knihách, složitá témata a přesah, české autory a také všem, kteří si u knihy chtějí nejen odpočinout, ale také se zamyslet a něco si odnést.

ZÁVĚR:

Na této knize miluji její hloubku a to, kolik témat na pár stranách otvírá. Ačkoli v této recenzi zmiňuji nějaké body, které by za mě mohly být více dotaženější, nebo rozpracovanější, považuji knihu z hlediska informací za dobré dílo.

Co se týkalo postav, hlavně Daniela, tak musím říct, že byl poměrně nevyzrálý na svůj věk.

Dalším bodem je neudržitelnost vztahu, který je v podstatě založený na tom, že je jedna postava na druhé závislá. Při čtení jsem si říkala, jestli to byl autorčin záměr, nebo to tak nějak vyplynulo v mé hlavě, ale mám dojem, že to tak bylo záměrně. To mě přivádí k myšlence, že se jedná spíš o takovou… Psychologickou novelu, než LGBT romantiku a rozhodně bych byla pro, aby se to někam připsalo. Nejspíš bych si pak neříkala, že se příběh moc nepovedl, kdybych od něj čekala i tak velkou hloubku, jakou tahle kniha má.

Další, čím se autorka zaobírá je nadprůměrná inteligence. Proti tomu nemám vůbec nic, naopak je krásně vysvětleno, co takový pojem znamená. Jen mě mrzelo, že ji mají všichni. Zrovna Danielův partner by to mohl mít úplně klidně vydřené, osobně by mi to více sedělo k jeho životnímu pozadí.

Hlavním kamenem úrazu u této knihy byla právě délka. Autorka totiž vměstnala spoustu psychologických témat na extrémně málo stran, čímž to následně působilo spíše nedotaženým dojmem, než jako skvělá kniha, kterou by se Nightcore úplně klidně mohlo stát, kdyby bylo tak třikrát delší. Nicméně doufám, že další knížka bude třeba delší a bude více prostoru, protože Pavlino psaní má opravdu potenciál na tvorbu skvělých psychologických knih.