Vítám vás u dnešní recenze.

Tentokrát se podíváme na další část ze série ACOTAR. Konkrétně na novelku navazující na třetí díl a přemosťující nás ke čtyřce, na kterou se už moc těším.

Pojďme už ale na samotnou recenzi této krátké knížky.

OBECNÉ SHRNUTÍ OBSAHU PRO PŘIBLÍŽENÍ:

Noční dvůr se připravuje na oslavu zimního slunovratu, který je pro něj snad největším svátkem v roce.

Nicméně se stále zotavuje po válce, opravuje škody a k tomu všemu ještě hrozí, že část bojovníků bude dělat potíže právě kvůli předcházející válce. Navíc se stále musí vyřešit mír a nové podmínky soužití smrtelníků a víl.

A aby toho nebylo málo, Nesta, sestra Feyre, se stále nesmířila s životem jako víla a s tím, co v rámci války zažila a viděla.

Feyre a Rhysand tak mají plno práce a rozhodně ne čas na odpočinek.

STRUČNÝ PŘEHLED POSTAV:

Feyre Archeron – hlavní postava, vladařka nočního dvora

Rhysand –  – vladař nočního dvora, druh Feyre

Elain, Nesta – sestry Feyre

Cassian, Azriel, Amren, Morigan – rodina Rhysanda a Feyre

Lucien – druh Elain, „kamarád“ Feyre

Tamlin – vladař jarního dvora

MŮJ NÁZOR NA TUTO KNIHU:

STŘÍDÁNÍ POHLEDŮ:

Ačkoli se jedná o opravdu kratičkou knihu, v porovnání s ostatními díly série, poprvé se nám zde střídá to, z jakého pohledu je kniha napsaná.

Nejvíce kapitol je samozřejmě z pohledu Feyre, ale máme zde i pár z pohledu Rhyse, Casse a jednu nebo dvě i z pohledu Mor. A také samozřejmě jednu za Nestu, ta byla opravdu dobrá. Nicméně, postupně:

Feyre i nadále zůstává postavou, z jejíhož pohledu máme nejvíce kapitol. Není proto divu, že se její styl moc nezměnil a v podstatě prostě běží tak, jak jsme na něj zvyklí z předchozích dílů.

Co už je ale zajímavější jsou kapitoly z pohledu Rhysanda. Jednak totiž musím říct, že mě extrémně bavily, rozhodně víc než ty, které tam má Feyre a druhak se samozřejmě dozvídáme spoustu nových věcí. Jak o Nočním dvoru a jeho rozloze a podobně, tak i o tom, jak to vlastně pořádně na tomto místě funguje. Maas nám zde více nastínila rozdíly mezi rasami a v podstatě i Rhysovu minulost a pohnutky k jeho chování, což jsem velice ocenila.

Něco podobného bych řekla i o pár kapitolách z pohledu Cassiana, které rovněž výborně doplnily knihu a hlavně informace o tom, jaký mezi sebou mají vlastně Rhysand, Azriel a Cassian vztah, protože Feyre nám to nikdy úplně nevysvětlila tolik, jako právě kapitoly z pohledu jednoho z nich.-

A ta kapitola za Nestu? Miluju ji! A úplně se těším, až ve čtvrtém díle budou kapitoly z jejího pohledu. Pokud ji autorka zvládne udržet stejně dobře jako tady, bude to boží.

Jediné, co mi trochu vadilo byla kapitolka z pohledu Morigan. V první řadě mám pocit, že tam styl psaní místy lehce klouzal do třetí osoby, což bylo trochu takové rušivé, ale hlavně mi její uvažování a celkově vnímání světa vůbec nesedlo. Což je celkem škoda, protože jinak ji mám jako postavu velmi ráda. Snad tedy další díl nebude z jejího pohledu.

AMREN A JEJÍ PROMĚNA:

Věc, v kterou jsem doufala od konce minulého dílu a kterou jsem v recenzi na něj myslím i zmínila, se naplnila.

Aneb, doufala jsem, že Maas ukáže, jak se Amren vyrovnává s tím, že je z ní teď víla, jako ostatní, a že už tedy není to, co bývala.

K mé radosti se tak stalo. Sice je to pouze naznačeno tím, že si zatím úplně nezvykla na běžné jídlo a samozřejmě to není v novelce moc rozvinuté, ale i tak mi tenhle detail udělal radost.

VNITŘNÍ KONFLIKT FEYRE:

Celá tahle novelka je tak trochu o detailech, řekla bych. Maas tím v podstatě uzavírá první trilogii a ukazuje nám právě některé detaily, které nepochybně spoustu čtenářů zajímaly po konci předchozí knihy.

Dalším takovým, krom Amren, je právě Feyre, která se zde vyrovnává s hrůzami války, ale hlavně se svým vnitřním konfliktem. Na jednu stranu totiž bývala chudou dívkou, na stranu druhou má nyní, jakožto vladařka, spoustu peněz. Autorka si opravdu krásně pohrála s tím, jak na to Feyre nahlíží a že to nepřijala tak snadno, jako hrdinky v ostatních knihách.

ELAIN A LUCIEN:

Co mi ale trochu vadilo byla právě tato dvojice.

Chápu, že Elain nechápe pouto druhů, nechce ho přijmout a stále miluje Graysona, nejspíše, ale to s Lucienem vážně nemůže prohodit ani slovo? Nebo si od něj vzít dárek k vánocům?

Obzvlášť zrovna ona. Někdo, kdo je ze všech tří sester v knížce vykreslován jako taková ta nejlaskavější a nejvíc dáma? To mi upřímně připadalo trochu přehnané.

A hlavně, když už se takto chovala k Lucienovi, nedává mi smysl, proč se alespoň trochu nebavila s Azrielem, když v minulém díle s tím neměla žádný problém. No, uvidíme, jak to s ní nakonec bude a s kým skončí. Upřímně jsem sama zvědavá, i když… Kniha z jejího pohledu by mě asi také úplně nelákala.

NESTA:

Ačkoli s Elain začínám mít fakt problém, část z pohledu Nesty mě příjemně překvapila.

Přiznám se, že jsem si už dávno vyspoilovala, že další díl bude právě o ní, i tak mě ale autorka příjemně překvapila tím, jak moc silně tenhle charakter… Svým způsobem rozvinula, když se na to podíváme celkově. A upřímně jsem zvědavá, jak se bude ve čtvrtém díle vyvíjet.

KOMU BYCH KNIHU DOPORUČILA:

Knihu bych rozhodně doporučila všem, kteří mají rádi S. J. Maas, předchozí díly, těm, kteří chtějí tušit, o jaké dvojici bude čtvrtý díl, těm, kteří mají rádi romantasy, víly, knihy o síle rodiny, o tom, že ne všechno je tak jednoduché, jak se zdá a o tom, že ne s každou změnou a traumatem se dá vyrovnat snadno a že je to v případě každého jiná cesta na kterou neexistuje univerzální návod.

ZÁVĚR:

Střídání pohledů – na to, o jak krátkou knihu se jedná se zde poměrně často střídají pohledy, což jen a jen oceňuji. Zejména kapitoly z pohledu Rhyse a Casse nám přinášejí spoustu nových informací. Více ukazují vztah mezi nimi, ale také více o rozloze Velarisu, odlišnostech mezi rasami a vůbec o tom, jak Noční dvůr funguje a proč se Rhys chová tak, jak se chová. Jediné, co mi vadilo, byl pohled Mor. Přestože ji mám jako postavu ráda, kapitoly z jejího pohledu mi vůbec nesedí. Nezbývá mi tedy než doufat, že nové díly z jejího pohledu psány nebudou.

Amrenina proměna – už dříve jsem psala, že by bylo fajn, kdyby autorka napsala, jak se Amren vyrovnává s tím, že už je jen vílou. A zde se nám malé zmínky opravdu dostalo. Šlo sice o drobnost, ale i tak mi to udělalo radost. Je to takový milý detail, kterých je tato kniha plná. Ostatně první trilogie je v podstatě zakončená a zde máme spíše takovou dohru.

Vnitřní konflikt Feryre – to je další detail, který se mi hrozně líbil. Feyre si totiž, na rozdíl od ostatních knižních hrdinek, nezvykla na to, že má nyní jako vladařka spoustu peněz, ale celou novelu s tím v podstatě tak vnitřně zápasí a má problém se s tím smířit, což je další krásný detail, který ji dělá mnohem více uvěřitelnou a realistickou.

Elain – upřímně ji začínám celkem nemít ráda. Chápu, že nechce být Lucienova družka a stále nejspíš miluje Graysona, ale to ho vážně nemůže ani pozdravit, vzít si dárek k vánocům? Zrovna ona, která je celou dobu vykreslovaná jako ta nejvíc slušná dáma? A když už, proč se moc nebaví ani s Azrielem, když s ním minulý díl komunikovala celkem normálně?

Nesta – naopak ale musím pochválit pohled právě z pohledu této sestry. Ačkoli vím, o kom bude čtyřka, tak mě autorka příjemně překvapila tím, jak dobrou půdu si připravila a upřímně jsem zvědavá, jak to dále rozvine v následující knize, která je podstatně delší než tato novela.