Vítám vás u dnešního rozhovoru.

Tentokrát si popovídáme s autorkou, jejíž obě knihy jsem zde již recenzovala a také s člověkem, který se nebojí zabrouzdat i do méně probádaných vod v rámci svého psaní.

Už víte, o koho se jedná? Ano, je to česká autorka Lenka Sadílková.

Pojďme tedy rovnou na to.

Popsala by ses nám trochu a prozradila, jestli se něco z tvého charakteru odráží v tvých knihách?

Je mi 27 let. Mám dva syny a půlroční štěně bílého švýcarského ovčáka. Vystudovala jsem obor porodní asistentka a pracovala jsem na novorozeneckém oddělení.

Vždy si jdu za svým cílem i přes veškeré překážky, které se naskytnou. Jsem velmi emocionálně založená a někdy i ostatní upřednostňuji před sebou. Zejména rodinu, která je pro mě vždy na první místě a nic ji nepředčí.

Miluji dobrou kávu, masáže a své přátelé, ale také mám ráda svůj klid.

Co se týče odkazů v knihách tak určitě můžete počítat se silnými ženskými hrdinkami, které to v životě nemají snadné, ale perou se co to dá.

Co tě přivedlo k psaní?

Knihy. Odjakživa jsem milovala knihy a psaní se u mě spustilo při mateřské s mým prvním synem. Měla jsem plnou hlavu příběhů a nevěděla co s nimi. A jelikož bylo času dost, protože syn byl velmi hodný, začala jsem si je zapisovat a dávat postupně dohromady.

Jaké byly reakce okolí, když se dozvěděli, že píšeš?

K mému překvapení velmi pozitivní. Dlouho jsem se zdráhala a nechtěla to nijak rozebírat, protože jsem nechtěla své okolí zklamat, ale po tolika slovech podpory a údivu jsem začala věřit tomu, že mám v rodině a přátelích podporu.

Kde a kdy píšeš nejraději?

Nejraději píšu večer a v noci u stolu v obýváku. Někdy i při usínání si zapisuji poznámky do mobilu.

Pracuješ jako porodní asistentka, inspiroval tě nějaký osud, který jsi během své praxe potkala k příběhu?

Zatím ne, ale chtěla bych určitě z porodního prostředí něco časem napsat.

Kde se vzala inspirace k napsání zrovna těchto příběhů?

To je těžké. U mě stačí jen nějaká malá myšlenka, která se vyvine do příběhu.

U Nelituju byl čistý spouštěč jen to, že jsem se učila na snowboardu.

U Tam, kde nejsi nebylo nic, co by mě přímo inspirovalo, jen jsem chtěla napsat příběh, který někomu něco dá.

Mělas při psaní něco, nebo někoho, kdo tě podržel a kdo to byl?

Rozhodně můj přítel (teď už snoubenec). I když on sám nepřečte ani odstavec, byl mi plnou oporou a podpořil mě maximálně, když jsem to s Nelituju chtěla vzdát.

Ovlivnilo tvoje knihy nějak výrazně okolí a v čem konkrétně?

Myslím, že ne. U mě jsou psaní a realita dva odlišné světy, které se mi navzájem nekříží.

Kdo je první člověk, který dostává napsanou knihu k přečtení?

Moje babička. I když vím, že na ni nenajde nic špatného a podle ní bude rukopis dokonalý, přesto mi dělá obrovskou radost, když si může přečíst něco, co napsala její vnučka.

Jaké byly reakce, když si vydala první knihu?

Z mého okolí velmi nadšené. Nejvíc mě dojal kamarád a bývalý spolužák, který nečte a ve škole měl vždycky se čtením problémy. Podpořil mě v crowdfundingové kampani a chtěl po mě podpis a řekl, že si ji rád přečte.

Proč si ty osobně myslíš, že by si lidé měli přečíst zrovna tvé knihy?

Snažím se ve svých knihách odrazit co nejvíc pocitů a hlavně chci, aby je čtenář cítil. Chci ve čtenáři probudit emoce, které s ním budou cloumat. A to si dovolím říct, že dnešní čtenáři hlavně chtějí – prožitek z knihy.

Komu bys je doporučila?

Zejména ženám, které mají rády romantiku, silné ženské postavy a milují knihy plné emocí.

Máš něco, co bys na svých knihách zpětně změnila?

Myslím, že každý autor by časem na svých knihách něco změnil. U Tam, kde nejsi bych asi zatím nic neměnila, ale jelikož je Nelituju má prvotina, určitě bych se víc zaměřila na postavy, jejich charaktery a více příběh prohloubila.

Co říkáš reakcím na tvé knihy?

Miluju je. Kritiku snáším bez problémů a učím se z ní.  Samozřejmě, že jsem neskutečně ráda, když se má kniha líbí a motivuje mě to k dalšímu psaní.

Chtěla bys něco vzkázat kritikům?

Děkuju. Stůjte si za svými názory a vždy je zdůvodněte. Autorům to moc pomáhá.

Chápu, že každá kniha se nemůže líbit všem a někdy to zkrátka člověku nesedne.

Co bys naopak vzkázala fanouškům?

Že jsem neskutečně ráda, že mé knihy čtou a doporučují dál.  Opravdu jsem za to moc vděčná a budu pro ně psát dál.

Chystáš nějaké další knihy?

Určitě ano. V hlavě mám příběhů plno, ale na některé ještě nepřišel čas.

Bohužel mi poslední dobou psaní nejde tak rychle jak bych chtěla. Děti bohužel sežerou většinu mého času a energie, ale letos jsem se zařekla, že dokončím rozepsaný rukopis.

Povíš nám o nich víc?

Rukopis, který bych chtěla letos dokončit má název MISE. Je to romantický román z vojenského prostředí. Mám i takové myšlenky z toho vyvinout sérii, protože se v příběhu vyskytují zajímavé postavy, které by si zasloužili svůj příběh.

Rozhodla jsem se, že i Sebastian z Nelituju si zaslouží svůj příběh i přesto, že to původně vůbec nebylo v plánu.

Máš nějaké oblíbené autory, žánry a knihy?

Co se týče žánrů, tak se nebráním žádnému. Které čtu ale nejraději je romantika, horor a thriller. Většinou čtu to, na co mám zrovna náladu.

Mezi oblíbené autory řadím Stephena Kinga a Sebastiana Fritzeka. Z romantiky je to Colleen Hoover a Aly Martinez. Z českých mám moc ráda knihy od Stefanie Geryk.

Je někdo z nich vzorem pro tvé psaní?

Všichni autoři jsou mým vzorem, ale velmi obdivuji Stephena Kinga. Miluji jeho tvorbu, bezednou fantazii a také jeho začátky nebyly jednoduché.

Jak moc tě vzory obecně ovlivňují v psaní?

Řekla bych, že nijak, ale je možné, že si to jen neuvědomuji.

Možná, když o tom tak přemýšlím, tak Colleen Hoover, protože její tvroba mě vždycky chytí za srdce a její knihy ve mě zůstávají hodně dlouho.

Je nějaká postava, nebo situace z tvých již vydaných knih, nebo těch teprve připravovaných inspirovaná něčím z tvého života a čím konkrétně?

Mia z Nelituju jezdí na snowboardu, na kterém se já teprve učím. Miluje knihy Mia, stejně tak jako já a Elis z Tam, kde nejsi. Cam z připravované knihy MISE má skvělého bratra, kterého mám i já.

Máš nějakého oblíbence mezi svými postavami?,

Většinou jsou to mužské postavy. Samozřejmě Sebastian z Nelituju, Max z Tam, kde nejsi a voják Adam z připravované MISE, ze které mám hodně ráda i Vám, což je ženská hlavní postava.

Liší se na ně tvůj názor z pohledu autorky a pohledu čtenářky?

To je hrozně těžké, protože jako autorka jsem je vytvořila a chápu jejich myšlenky a reakce. Ale myslím, že i jako čtenářka bych je milovala.

Máš stanovený nějaký cíl, kterého bys ve své spisovatelské kariéře chtěla dosáhnout? O jaký cíl se jedná?

Píšu pro zábavu a tak bych zatím chtěla, aby to zůstalo. Nechci být nějaká slavná autorka, ale když by se jednou řeklo Lenka Sadílková, aby si někdo řekl, “Jo o té jsem už slyšel/a.” To by mi nevadilo. 🙂

Práskneš nám na sebe něco exkluzivního?

Jsem hrozný perfekcionista. Vadí mi nedodělané věci a nepořádek. Což je hodně v rozporu s tím, jak to u mě doma často vypadá a že nemám dopsaný rukopis. 😀 Ale opravdu tím hrozně trpím a stále si to vyčítám.

Chtěla bys nám ještě něco říct?

Děkuji za tuto možnost rozhovoru a jsem ráda, že se mé knihy čtou. Buďte zdraví a mějte se rádi.