Vítám vás u dnešního rozhovoru.
Tentokráte se něco dozvíme o autorce, jíž vyšla série Jezdci apokalypsy u nakladatelství Moje romantika a následně i série Láska z ofsajdu, ale už pod nakladatelstvím Solis.
Věřím, že se o Marcy Jell díky tomuto rozhovoru dozvíte něco nového a třeba vás to navnadí přečíst si nějakou její knihu.Nyní už ale pokračujme rovnou k odpovědím.😊
Popsala by ses nám trochu a prozradila, jestli se něco z tvého charakteru odráží v tvých knihách?
Určitě bych řekla že část mně se odrážíš v mých knihách. Když k tomu sednu plná emocí, vypíšu je ze sebe. Nejradši mám hněv, dokážu ho důkladně rozdělit do několika pasáží. Je to jako kdyby nade mnou v tu chvíli převzalo moc moje alter ego. Vybiju to ze sebe pomocí písmen. Slyšela jsem, že v dnešní době někoho zmlátit do bezvědomí je prý nelegální 😀 a tak se tomu snažím vyhýbat, a raději to ze sebe dostávám ven takhle. Jako další bych asi označila sarkasmus, miluju ho, můžeš někoho urazit a on se tomu bude smát, a tak se smějete oba. Zbožňuju, když je někdo na stejný mentální úrovni jako já a použije proti mně mojí vlastní moc. Takových lidí si cením. Jsou opravdoví.
Co tě přivedlo k psaní?
Ta touha vytvořit svůj vlastní svět, vytvořit si svoje lidi. Dřív když jsem začínala jsem si říkala, jak se mi to povedlo a plácala jsem si po ramenou. Dneska když otevřu třeba Nebezpečnou touhu, jednu z mých prvotin, mlátím se knihou do hlavy. Určité pasáže, děj, postavy – je toho spousta co bych změnila. Ale tak to má být, každý autor nějak začínal, od něčeho jsme se odpíchnout museli. Miluju psaní, uklidňuje mě to. Bavím se nad tím, a nevyměnila bych to za žádnou jinou práci na světě. Protože teď už konečně můžu říct ANO psaní mě živý. Užívám si to, když celý den něco dělám a v hlavě mi běží film toho co se bude odehrávat teď třeba momentálně v Bohyni – kterou píšu. Večer si naleju prosecco sednu si k tomu, do uší dám sluchátka, telefon na letadlo a ponořím se do fiktivních životů mých dalších hrdinů.
Jaké byly reakce okolí, když se dozvěděli, že píšeš?
Nejdřív skepticismus. Rodiče nevěřili tomu, že se tím dá uživit. Nedá, to říkám na rovinu. Pokud nenarazíte na opravdu kvalitní nakladatelství, který ve Vás věří a udělá Vám opravdu dokonalou nabídku, která se neodmítá. Já to štěstí měla, a tak se teď na rodiče vždy jen podívám a říkám si, že já taková nebudu až moje děti přijdou s nějakým bláznivým nápadem. Je fakt že já těch bláznivých nápadu za svůj život měla…Třeba svatbu 😀 vlastně se jim nemůžu divit, že mi ze začátku moc nevěřili. Byla jsem a asi vždy budu ten typ který jde do všeho po hlavě a nekouká na následky…Když to po sobě čtu…Fakt se jim sakra nedivím 😀
V Playmakerovi a dalších se věnuješ fotbalovému a modelingovému prostředí, máš s nimi osobní zkušenost?
S modelingem určitě ne 😀 s fotbalem ano. Začalo to už od dětství, kdy jsem musela chodit s tátou na tréninky, protože hrál první ligu a mě neměl kdo hlídat. Strašně mě to nebavilo, nudila jsem se tam a dnes vím proč mám slovník jaký mám a že před pusou nemám filtr. Co na srdci to na jazyku. Za to můžu poděkovat jedině fotbalistům. Když jsem byla starší a pořád jsem se na tom fotbale nudila, tak jsem ale okukovala chlapi, co na trénink nenosili spodní prádlo a pod fotbalovýma trenkama se všechno zdá větší 😀 Pak mě to zatraceně začalo bavit 😀 Když se mi v devatenácti narodil syn, věděla jsem zcela přesně na jaký koníček ho zaměřím. Přeci jen geny v rodině, říkala jsem si že to jednou někam dotáhne. A on to sakra dotáhl, za chvíli mu bude čtrnáct hraje za okres, je kapitán týmu…Jsem na něj neskutečně pyšná…Jen počkám pár let až mu povyrostou spoluhráči 😀
Pro Playmakera sis zvolila prostředí Španělska, co tě táhlo zrovna tam?
Barcelonu a celkově Španělsko se chystám zanedlouho navštívit. Ta země mě přitahuje jako magnet. Je na ní něco, co nedokážu popsat slovy. Španělsko a Itálie jsou pro mě TOP země a já je procestuji křížem krážem, tím jsem si jistá. Celá série Láska z Ofsajdu je ze Španělska. Jezdci Apokalypsy byly ze Španělska. Bohyni jsem vložila do Itálie… Mám pro ty dvě země speciální místo v srdci.
Kde a kdy píšeš nejraději?
Rozhodně ve svojí pracovně. Občas se stane že si noťas přenesu do zimní zahrady, protože to je jediná místnost v domě, kde kouřím…A já, když píšu tak kouřím fakt hodně 😀 Ale objevila jsem elektronický cigarety a tak jsem to chození do zahrady dost omezila. Upíchnu se u stolu a po třech kapitolách většinou opouštím prostor, jdu si udělat kávu, vypnout, pokecat třeba s mamkou a pak se vrátím zpět na základnu a vypustím démona v sobě. Jsem schopná za noc napsat cca 3-4 kapitoly, pak vyčerpám kapacitu.
Kde se vzala inspirace k napsání zrovna těchto příběhů?
Pokud máš na mysli fotbal, tak ze života. Kdo by si nechtěl přizpůsobit fotbalovou hvězdu podle sebe 😀 Pokud jde o moje příběhy obecně… Něco je ze života, něco vlastní fantazie…Někdy mi dá dobrý podnět okolí. Já to pak vždy jen převezmu do svých rukou. Obalím to omáčkou (I když ta mi dělá v knihách dost problém) a vytvořím postavy. Musím mít, ale základnu v chlapovi, kterého vidím v televizi, na plakátu, reklamních plochách atd. Vyhledám o něm vše potřebné, stáhnu asi tak milion obrázku a pak to jde samo.
Mělas při psaní něco, nebo někoho, kdo tě podržel a kdo to byl?
Vždycky je za psaním celý tým lidí, kterému tímto nesmírně děkuju a klobouček dávám dolů před jejich prací. Ale kdybych měla jmenovat jen jednoho jediného člověka tak je to moje kamarádka která žije na Slovensku. Miluju ty její výtky typu: ,,Tak drbe ti moja? Čo si jebnutá?“ A takhle bych mohla pokračovat do nekonečna. Je to moje kotva a vždy ví jakým směrem mě má natočit, když za patami cítím vyhoření. Bez ní si svoje knihy neumím představit. Díky Zuza, jsi moje všechno 😊
Ovlivnilo tvoje knihy nějak výrazně okolí a v čem konkrétně?
Řekla bych že vůbec v ničem. Kamarádky tvrdí že jsem se v tom našla, vzhledem k tomu že dialogy vedu třeba tak jak bych mluvila já. Rodiče jsou na mě pyšný a o ex se nestarám. Většinou je v knihách používám jako předlohu pro padoucha, kterého po třech stranách zabiju 😀 jak říkám moje alter ego je něco 😀
Kdo je první člověk, který dostává napsanou knihu k přečtení?
Rozhodně emilyross_autor která mi dělá korektorku. Je skvělá a dokonale jsme si sedli co se týče opravovaní mých knih. Nevyměnila bych ji za nic, ale nemůžu mluvit za ní, protože vím že občas mě má plné zuby 😀 Varovala jsem ji. Zuza z SK to čte zároveň se mnou, když to píšu, takže ta je vlastně u zrodu. No a pak to jde do Solisu na finální opravy a pak do toho nevidím 😀
Jaké byly reakce, když si vydala první knihu?
Máma brečela 😀 to nezapomenu. Táta se na mě díval takovým tím pohledem, jaký umí jenom on, ten pohled je vždy plný pobavení a sarkasmu, ale pro ten den si ho odpustil, protože jsem mu práskla knihou na stůl a na moji větu: „Ještě stále si myslíš že jsem nic nedokázala?“ mi prostě neuměl odpovědět, a v tu chvíli to pro mě byla největší výhra.
Proč si ty osobně myslíš, že by si lidé měli přečíst zrovna tvé knihy?
Jsou plné humoru, kdo umí číst mezi řádky, najde v textu dost dobré rady, jak se sebou nenechat orat…Myslím si, že moje knihy jsou hlavně plné překvapení, nečekaných zvratů a odvážných hlavních hrdinek. Já svoje čtenáře miluju, jsou dokonalý. Nedokáže si nikdo ani představit jaký vděk k nim mám, protože oni jsou ti, kteří mi dodávají neskutečné množství energie k vytváření dalších příběhů. Díky jejich recenzím, zprávám a komentářům to prostě člověk nemá chuť vzdát. A o tom to je.
Komu bys je doporučila?
Každá věková skupina si v tom najde to svoje. Mám čtenářky které jsou ještě školou povinné (dopředu se omlouvám rodičům, nevím co se z toho jednou vyklube 😀 ), ale mám vyloženě i třeba seniorky které se díky těm knihám vrací o kolik let zpět a užívají si příběh, protože vědí že určité pasáže z knih prožili, nebo stále prožívají. Takže já bych svoje knihy doporučila všem, kteří se nebojí tvrdších výrazů (broskvičky ani kyje u mě nenajdete), romantiky a happy endu.
Máš něco, co bys na svých knihách zpětně změnila?
Rozhodně bych knihy více natáhla, třeba o sto stran. Jenže ono se to říká…Strávím nad knihou pár měsíců a ve finále je to krátký. Vím, čím to je, u mě omáčky v knize moc nejsou, měla bych se je naučit psát. Vzhledem k tomu že díky nim kniha nabobtná. Uvidíme, třeba se to jednou naučím.
Co říkáš reakcím na tvé knihy?
Miluju je! Každá je totiž v určitém směru poučná. Ty kladné, kdy moje čtenářky vychvalují knihy do nebes, mě dobíjejí a já se vždy culím, jak školačka, kterou už dávno nejsem. A hejty? I ty jsou sakra potřeba, posunou člověka dopředu. V hlavě si říkáš sakra moc dobře vím, že si to nezasloužilo hodnocení odpad, ale jak myslíš, vytřu ti zrak příště. Pak máme ale kategorii hejtrů, kteří každou tvoji knihu hodí jako odpad, nemají rádi tebe NE tvojí tvorbu. Pro ty mám vždy jen zvednutý prostředníček a zapálenou cigaretu v koutku pusy.
Chtěla bys něco vzkázat kritikům?
Buďte spravedlivý, hodnotíte dílo ne charakter autora. Hodnotíte jejich práci, ne osobu.
Co bys naopak vzkázala fanouškům?
Ooo bože, jak já Vás miluju a potřebuju. Neopouštějte mě a vždycky mě nakopněte, když budu ve splínu a nebudu vědět jak dál. Vaše slova podpory jsou pro mě jako střela ze zbraně, vymrští mě k dalším výkonům.
Chystáš nějaké další knihy?
Mám nástěnku plnou dalších příběhu, které budu realizovat. Teď píšu Bohyni, rozhoduju se, zdali bude na dva díly nebo jen na jeden. Hrozně moc lidí mi píše že chtějí příběh o Freye (vedlejší postava v knize Boss – alkoholička). Osobně bych se na její postavu ráda zaměřila po Bohyni, takže ta už je daná že ji napíšu. No a pak někde vzadu v hlavě plánuju Novou Generaci Jezdců Apokalypsy. Myslím si, že jejich děti budou mít taky co říct 😊
Máš nějaké oblíbené autory, žánry a knihy?
Amo Jones – bezkonkurenčně. Elle Kennedy, Samanthu Young. Jsou knihy, na které nedám dopustit. Elitní klub králů, Milesův klub, Off Campus, Dublin Street atd. Co se ale týče celkově knih, jsem hrozně vybíravá. Miluju dark romantiku, erotiku, čistou romantiku – občas (musí v ní být ale sex). V mojí knihovně vlastně nic jiného není. Ale co ještě stále skousávám je ER forma. Nějak mi nejde číst z pohledu vypravěče. Jednu dobu jsem četla hodně knihy o druhé světové válce z Osvětimi, Ravensbrucku, Mauthausenu, Dachau. Ty knihy ve mně asi zůstanou navždy. Nevracím se k nim jako k ostatním knihám, které si oblíbím. Přečtu si je, obrečím to, rozdýchám to a vracím. Jsou to vlastně jediné knihy, které si půjčuju v knihovně, doma je vůbec nemám. Psychicky mě to rozebere a položí, protože to sakra není fikce a ty lidi byly skutečný, o to je to pro mě horší.
Je někdo z nich vzorem pro tvé psaní?
V každém autorovi člověk bere inspiraci. Zrovna třeba taková Amo je tak geniálně zvrácená že ne každý její díla rozdýchá. Mám kamarádky, které ji vůbec nečtou a její knihy by nejradši spálili. Chápu to, protože co si budeme, její knihy tě doženou na okraj tvého vlastního chápání. Je pro mě obrovským vzorem, ale myslím že ona je natolik originální, že se k ní nikdo z českých autorek nepřiblíží nikdy v ničem.
Jak moc tě vzory obecně ovlivňují v psaní?
Neovlivňují, stojím si prostě zatím že každý z nás je originál. Každý si píše svůj vlastní příběh, a každý ho napíše podle svého nejlepší vědomí a svědomí.
Je nějaká postava, nebo situace z tvých již vydaných knih, nebo těch teprve připravovaných inspirovaná něčím z tvého života a čím konkrétně?
😀 musím se smát, promiň mi to. U téhle otázky se směju jako ďábel, protože ti, co mě znají vědí, že všechny moje knihy jsou z části opřené o můj život. Pár příkladů ale vytasím, třeba moje děti – řekněme že skoro v každé knize nějakého toho prcka mám. Reálný základ, chování, mimika se opírá o moje děti. O děti mých přátel. Přátelé (vedlejší postavy v knihách) mají taky svůj reálný základ v nějakém mém kamarádovi/ kamarádce. Sexuální scény jsou většinou z osobního života. Ať už se jedná o perfektní trapasy, dokonalé milování zakončené totální a destruktivní erupcí (těch sice v reálu moc nebylo :D). Všechno v knihách má určitý základ ve mně samotné, mojí rodině, mých přátelích.
Máš nějakého oblíbence mezi svými postavami?
Ne, všechny svoje postavy miluju stejně. Však jsou to moje děti, já je vytvořila, já jim připravila do cesty nelehké úkoly. Nemůžu vybrat jednoho, aniž bych si za to v duchu nenafackovala 😀
Liší se na ně tvůj názor z pohledu autorky a pohledu čtenářky?
Určitě, zatímco já je miluju i když se jim toho spoustu nepovede, a občas to prostě lidově poserou – čtenářky je za to nesnáší, už jsem zaslechla slovo kastrace, zastřel ho, nakopala bych ho, podřízla bych ho 😀 To jsou ale přesně ty emoce, které očekávám, když tvořím postavu. Pak si říkám ANO dokázala jsem ho udělat tak jak jsem zamýšlela, přesto ho ale miluju i když ho mají za monstrum.
Máš stanovený nějaký cíl, kterého bys ve své spisovatelské kariéře chtěla dosáhnout? O jaký cíl se jedná?
Prorazit do zahraničí. Není to lehký úkol, ale já jsem znamením beran. My se nevzdáváme nikdy. Jdeme si pro to svoje i přes mrtvoly. Dokážu to, věřím tomu, že jednou prorazím i v zahraničí. To je můj finiš, víc nechci. Chci, aby se moje děti měli dobře, vzhledem k tomu že díky životní situaci tomu ne vždy tak bylo, zaslouží si to jak oni tak já.
Práskneš nám na sebe něco exkluzivního?
Přemýšlím, co bych tak na sebe mohla prásknout… Miluju dobré víno, nesnáším pokrytectví, vždy jednám na férovku, hrozně rychle se dokážu naštvat a poslat lidi do pekla a je mi úplně jedno co si o tom kdo bude myslet. Jsem impulzivní, někdy až zbytečně moc… To bych ale neřadila mezi exkluzivní napráskání sebe samé 😀 Tak snad jen to že ve skoro 33 letech jsem si uvědomila, že dobrý a kvalitní sex vydá víc než špatné a destruktivní manželství.
Chtěla bys nám ještě něco říct?
Chtěla bych hlavně poděkovat za možnost odpovědět na tvoje záludné otázky 😀 Bylo mi ctí. Hrozně moc bych chtěla poděkovat svým čtenářům za to, že ve mně věří, že tu jsou po každé vydané knize a dokážou mě neuvěřitelně pohladit po duši. Další díky bude patřit nakladatelství Solis – díky Vám piju Moet dámy 😀