Vítám vás u dnešního rozhovoru.

Dlouho jsem přemýšlela, kterou z autorek sborníku Na neVěčné časy poprosit o rozhovor a nakonec jsem se rozhodla pro Rosanu Zvelebilovou, která si na mě udělala čas a vyplnila mi otázky.

Rosana je tuzemská autorka a hlavně také zakladatelka nakladatelství Canc.

Věřím, že vás rozhovor zaujme a že si třeba i vyberete něco z Rosaniny produkce.

Nicméně pojďme už na samotný rozhovor.

Popsala by ses nám trochu a prozradila, jestli se něco z tvého charakteru odráží v tvých knihách?

Jsem sadistka a líbí se mi trápit postavy, protože je to jenom jako, může se a nikomu to neubližuje. V reálu bych nikoho netrápila, aspoň ne vědomě.

Co tě přivedlo k psaní?

Vždycky jsem něco tvořila, hlavně video. Ale je s tím moc práce, takže jsem se nakonec začala realizovat v psaní, protože k tomu současně nikoho dalšího nepotřebuju, můžu si někam zalézt a tvořit.

Jaké byly reakce okolí, když se dozvěděli, že píšeš?

Nezajímá je to.

Kde a kdy píšeš nejraději?

V literárním koutku v obýváku pod oknem, mám tam 2 sedací pytle, stolek, deku, hřejícího psa na nohy…

Krom svých knih jsi členkou několika sborníků. Baví tě z hlediska psaní povídky více než knihy? Proč?

Nebaví mě víc povídky, protože jsem grafoman a vadí mi horní hranice. Knihy píšu raději, ty povídky vždycky nějak vyplivnu k nějaké příležitosti.

Jsi zakladatelka nakladatelství Canc. Povíš nám něco o tvé cestě k němu a představíš jej?

Canc vydává pohádky pro dospělé, čímž není primárně myšlena erotika. Prostě pohádkové motivy, třeba v thrillerech nebo jiných žánrech. Přišlo mi, že takové úleťárny nikdo moc nevydává. Navíc se zaměřuju na české autory a je to takové mini nakladatelství, které ani nemá velké ambice. O to víc mě těší, když někoho nějaká naše kniha zaujme a oblíbí si ji.

Kde se vzala inspirace k napsání zrovna těchto příběhů?

Obvykle ze snů, každou noc nová dobrodružství! Mám bambilion námětů, to se nedá za život ani všechno napsat.

Kdo je první člověk, který dostává napsanou knihu k přečtení?

Nechci nikoho upozadit nebo urazit, předčítám třeba své choti, ale finální knihu na betačtení dostává jako první Maruška Domská. Je skvělá.

Jaké byly reakce, když si vydala první knihu?

Nadšená, to se ani nedá popsat. Vlastně jsem nadšená z každé knihy, co mi dorazí z tiskárny (tj. i od jiných autorů, které vydávám). Asi jsem na tom pocitu závislá. Je to jako by horolezec pokořil horu. Nechápu, proč tam leze, co z toho má, stojí to prachy a úsilí, je to o držku, ale stejně poleze na další.

Komu bys je doporučila?

Pokud je někdo ulítlý, hledá něco trhlého, ať nakoukne. Nebo kdo si rád hraje a líbí se mu pohádkové motivy v literatuře pro dospělé. Ale naše knihy rozhodně nejsou pro každého. Citlivé povahy, co nezvládnou ani sprostá slova, hovorovou mluvu, sem tam nějaké to mučeníčko, krutou smrt atd, vyhněte se nám obloukem.

Co říkáš reakcím na tvé knihy?

Jedna upřímná pochvala přebije 10 zarputilých haterů. Čtu si hodnocení, někdy jsem z toho smutná, obvykle se z nich snažím poučit a zlepšit do dalších děl, ale už jsem se naučila filtrovat nekonstruktivní kritiku a vypouštět ji.

Chtěla bys něco vzkázat kritikům?

Jo, chtěla. Prosím, hodnoťte díla podle díla, ne podle autora, který vám je třeba nesympatický, šlápl vám na kuří oko, naštval vás. Buďte upřímní a pište opravdu to, co si o díle myslíte. A nehodnoťte věci, které jste vůbec nečetli!

Co bys naopak vzkázala fanouškům?

Prosím, buďte dál fanoušky, mám vás ráda!

Chystáš nějaké další knihy?

Ano. Zrovna kreslím polokomiks ve stylu Murie s názvem „Zlý čaroděj“. Pak mám v plánu „Krutá tajemství“, což bude parodie na detektivky s E. Poirotem, Cestu kolem světa za 80 dní a Titanic.

Povíš nám o nich víc?

Zlý čaroděj je o Hloupém Honzovi, princezně a Zlém čaroději, který ji unese, aby ji mohl Honza vysvobodit. Klasický pohádkový motiv, jenom s překvapivými zvraty, nečekanou pointou a odporně neuměleckou kresbou.

Máš nějaké oblíbené autory, žánry a knihy?

Ano, ty, co vydávám, nebo spolupracujeme. Žánry papám všechny, ale nejvíc mě baví díla, která se nedají jednoznačně zařadit do konkrétního žánru. Multižánrovky, mňam.

Je někdo z nich vzorem pro tvé psaní?

Ne, nemám vzor, jsem samouk amatér.

Jak moc tě vzory obecně ovlivňují v psaní?

Vůbec. Jenom si občas půjčím (čti: ukradnu) postavu nebo motiv z jiné knihy.

Máš nějakého oblíbence mezi svými postavami?,

Jo, mám. A čtenáři si jistě všimli, že dané postavy recykluju do dalších děl. Mezi největší miláčky bych vyjmenovala asi sráče, Zbořilovou, Trávu, Elu, Morgan, Blbečka, Aru, Christiana, Anežku, ale i vedlejší, jako fotra, Z, Her, …

Liší se na ně tvůj názor z pohledu autorky a pohledu čtenářky?

Ne. Je čím dál víc stejný.

Máš stanovený nějaký cíl, kterého bys ve své spisovatelské kariéře chtěla dosáhnout? O jaký cíl se jedná?

Živit se knihami (psaním a vydáváním).