MAREK MULLER

Vítám vás u dnešního rozhovoru.

Poprvé za celou dobu našich rozhovorů porušíme nechtěně vzniklou tradici, protože dnes si popovídáme nikoli s autorkou, ale s autorem.

A to konkrétně s Markem Mullerem, který je autorem sci-fi románu s názvem Zefkovo probuzení aneb Splíny (v) budoucnosti.

Marek má svou vlastní kapelu, pracuje v IT a miluje fotbal. Víc si o něm ale musíte zjistit sami, z jeho odpovědí níže.

Pojďme tedy na to.

Popsal by ses nám trochu a prozradil, jestli se něco z tvého charakteru odráží v tvé knize?

Určitě ne úplně záporný vztah k alkoholu 😊

Co tě přivedlo k psaní?

Touha napsat román mě provázela už od základky. A myšlenku na odlehčené, humoristicky laděné sci-fi jsem nosil v hlavě 20 let. Definitivně jsem se rozhodl v roce 2018, když jsem na disku našel rozepsanou první kapitolu z roku 2003.

Jaké byly reakce okolí, když se dozvěděli, že píšeš?

Nikomu jsem neříkal, že píšu. Kamarády jsem oslovil až s hotovým rukopisem a jejich pozitivní reakce mě přesvědčily, že román zkusím vydat.

Kde a kdy píšeš nejraději?

Myšlenky si nahrávám do telefonu, hlavně při běhání. A po nocích je přetvářím do textu.

Ve své knížce zmiňuješ spoustu moderních technologií a sám se věnuješ IT. Vytváříš nějakou z nich?

Ne ne, věnuju se hlavně provozování IT systémů, ne jejich vývoji.

Kde se vzala inspirace k napsání zrovna tohoto příběhu?

Chtěl jsem napsat příběh, který by byl uvěřitelný. Představoval jsem si, jak bych se v kůži hlavního hrdiny cítil já sám a jak by se mnou skok v čase zamával v postpubertálním věku.

Měl jsi při psaní něco, nebo někoho, kdo tě podržel a kdo to byl?


Jak jsem říkal – to že píšu bylo moje tajemství. Ale potom byla mojí největší oporou manželka. Podporovala mě ve všech aktivitách, které mířily k vydání knihy a v lecčems mi i pomáhala. A pomáhá mi i nadále, teď se mnou pracuje na audioverzi.

Ovlivnilo tvoji knihu nějak výrazně okolí a v čem konkrétně?

Některé postavy čerpají z lidí z mého okolí. A třeba nenaplněné lásky ze Zefkova dětství jsou hodně blízké mým reálným spolužačkám 😊

Kdo je první člověk, který dostává napsanou knihu k přečtení?

Jako prvního jsem zkusil kamaráda, u kterého jsem doufal, že by ho Zefek mohl oslovit.

Jaké byly reakce, když si vydal knihu?

Předčily naprosto moje očekávání. Měl jsem mraky lidí na křtu a hodně lidí mi knížku chválilo. Samozřejmě se objeví i nějaká výhrada, ale ty beru jako inspiraci pro zlepšení.

Proč si ty osobně myslíš, že by si lidé měli přečíst zrovna tvou knihu?

Protože je z mého pohledu zábavná. Nesnažím se řešit žádné složité otázky. Zefek je trochu trouba, kterého život postavil do naprosto nečekané a nekomfortní situace.

Komu bys ji doporučil?

Myslím, že Zefkova cílová skupina jsou pánové ve věku 30+, byť i od žen dostává kladné ohlasy. Ale víc je jich od mužů.

Co říkáš reakcím na tvou knihu?

Jak jsem říkal, velmi mile mě překvapily. Měl jsem obavu, že čtenáři nepochopí můj záměr, že mi budou vyčítat jazyk, sloh… U debutu to zažívají asi všichni autoři. Nakonec jsem to hodil za hlavu. Nemá smysl se stresovat s tím, co si kdo myslí. A reakce nakonec byly super.

Chtěl bys něco vzkázat kritikům?

Jelikož mám dlouho kapelu, naučil jsem se kritiku přijímat a třeba se z ní i poučit. Ale zase si člověk nemůže připouštět všechny názory. V umění neexistuje žádné dílo, které by se líbilo úplně všem. I když si to každý umělec tajně přeje 😊 

Co bys naopak vzkázal fanouškům?

Mám vás rád 😊

Chystáš nějaké další knihy?

Momentálně pracuju na audioverzi Zefka a je to dost piplačka. Na víc bohužel nemám čas. V hlavě nosím pokračování, ale je otázka kdy se k němu dostanu a jestli vůbec.

Máš stanovený nějaký cíl, kterého bys ve své spisovatelské kariéře chtěl dosáhnout? O jaký cíl se jedná?

Chci poznat blíže své čtenáře. Co nejpřesněji identifikovat svojí cílovou skupinu a psát pro ni. Zatím to je z mé strany trochu tápání.

Práskneš nám na sebe něco exkluzivního?

Jsem vášnivým posluchačem fotbalového podcastu Kudy běží zajíc.

Chtěl bys nám ještě něco říct?

Berte život i sebe s nadhledem. Je příliš krátký na to si ho kazit stresem z blbostí.


Uveřejněno

v

od

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *