Vítám vás u dnešní recenze knihy pocházející od americké spisovatelky Tracy Wolff. Dnes se podíváme na její knižní sérii Touha. Konkrétně tedy na stejnojmenný a zároveň také první díl. Protože právě on u nás byl jako prozatím jediný přeložen. Již teď je však známo, že v anglickém jazyce vzniklo dalších 5 pokračování. My si na ně ovšem budeme muset nějakou chvíli ještě počkat.
OBECNÉ SHRNUTÍ OBSAHU PRO PŘIBLÍŽENÍ:
Hlavní hrdinka Grace, jíž zemřeli po autonehodě oba rodiče je nucena přestěhovat se ze slunečného San Diega do školy, jež na věčně zasněžené Aljašce vede její strýc a zároveň bratr jejího otce. Toto přestěhování Grace umožní navázat přátelství se svou sestřenicí, kterou neviděla asi 10 let. Jak se totiž později ukáže je právě její sestřenka snad tou jedinou, které může Grace bezpodmínečně věřit. Brzy totiž pochopí, že škola, na kterou přišla není jen tak obyčejná soukromá střední jak si původně myslela. Musí se vypořádat nejen s výškovou nemocí, která souvisí s tak razantní změnou prostředí, ale i s city k přehnaně přitažlivému a zároveň nejoblíbenějšímu klukovi na škole. A to ještě ke všemu, když se ukáže, že skrývá děsivé tajemství. Je však jediný, kdo něco tají?
STRUČNÝ PŘEHLED POSTAV:
Grace Foster – hlavní hrdinka
Macy Foster – sestřenice hlavní hrdinky
Finn Foster – strýc hlavní hrdinky
Jaxon Vega – hlavní hrdina
Lia Tanaka – spolužačka hlavních hrdinů
Flint Montgomery – – spolužák hlavních hrdinů a bývalý nejlepší kamarád hlavního hrdiny
Byron, Liam, Luca, Mekhi, Rafael, – kamarádi hlavního hrdiny a zároveň členové jeho tajemného řádu
MŮJ OSOBNÍ NÁZOR NA JEDNOTLIVÉ POSTAVY:
GRACE FOSTER:
Grace je hlavní hrdinka našeho příběhu. Většina hlavních hrdinek knih s podobným žánrem nemá vlastní charakter a prostě jen bezhlavě touží po hlavním hrdinovi. Nicméně o Grace bych toto říct tak úplně nemohla. Už důvody, které ji přivedli na Aljašku jsou velice traumatizující a není se proto čemu divit, že to nese velice těžce a je z toho nesvá. Pravdou však také zůstává, že jistá podobnost s hlavními hrdinkami příběhů jako Stmívání zde přecejen najdete. A to například v Graceině stejně jako Bellině zoufalé snaze ztratit se v davu a nevyčnívat. Stejně tak i v až averzi vůči různým oslavám a jiným společenským událostem, kde mají být středem pozornosti ony hlavní hrdinky. Nicméně i přesto si myslím, že si Grace zachovává alespoň částečně svoji hlavu. Berme ale v potaz, že je to stále jen puberťačka, která miluje sledování Legacies. Nicméně její inteligence a nějaká ta schopnost trochu se o sebe a svého milého postarat se pořádně prokáže až téměř na konci, když dojde k hlavnímu (boji.)
JAXON VEGA:
A když jsme si krátce popovídali o hlavní hrdince je vhodné si také představit hlavního hrdinu, ne?
Jaxon je zase hlavním mužským protagonistou tohoto příběhu. Byť jsem v první chvíli měla chuť ho trošičku díky jeho chování přirovnat k něčemu mezi Edwardem Cullenem ze Stmívání a Hardinem Scottem z After musím říct, že se mi tato postava začala líbit. Byť tedy zase až v druhé půlce knihy. A troufám si říct, že to nebylo díky neustálému zdůrazňování jeho sexy vzhledu, nebo kvůli jeho šarmu… Kdybych to opět měla srovnat se Stmíváním vedl by za mě rozhodně Jaxon. Nejen že má alespoň nějaký pořádný důvod utíkat od hlavní hrdinky. On má totiž ještě mnohem víc. A tím nemyslím pouze jeho velikánské tajemství. Myslím tím spletitou historii toho, proč na sebe začal nahlížet jako na ohromně špatnou bytost. A věřte mi, že to opravdu není jen kvůli tomu, že by zabil pár lidí…
FLINT MONTGOMERY:
Flint je né tak úplně hlavní postava, ale rozhodně je to kamarád hlavní hrdinky Grace a zároveň nejspíše i kamarád její sestřenice Macy. Pyšní se svou přátelskou povahou a schopností snad téměř vždy odlehčit situaci, nebo prostě jen někoho rozesmát. Je to ten člověk, který přímo srší humorem již při každém pohledu a slově. Není proto divu, že se hned první den s naší Grace spřátelí. Je však jejich přátelství tak pravé, jak vypadá?
Upřímně? Na tuto postavu jsem si ještě úplně neudělala názor. Mohu ovšem jen prozradit, že v jednu chvíli nic nebude tak růžové jak se zdá. Ale ikdyž vím, co se v druhé polovině stane nedokážu ho jen tak hodit přes palubu, protože to svým způsobem stále myslel dobře. A pro ty, co opět chtějí porovnání se Stmíváním? Nebojte, nezklamu ani vás. Tuto postavu bych přirovnala k něčemu mezi Jacobem a Emmettem.
MACY FOSTER:
Macy je sestřenka naší hlavní hrdinky. Je to taková miloučká dušička, která miluje slavnosti, módu, zmrzlinu a společnost. Dá se defakto říct, že je to taková Alice, ale s tím rozdílem, že je příbuzná s hlavní hrdinkou a né hrdinou. Hodně Grace pomáhá. A to ať už s tím na této škole vůbec přežít tak i s milostným vztahem. Je to bytost, která by se kvůli snad všem na kterých jí záleží málem rozkrájela. Je velice starostlivá, veselá, ochotná, empatická a nechybí ji ani holčičí smysl pro humor.
Tuto postavu jsem si osobně oblíbila právě pro její úžasnou povahu. Je to totiž také velice pozorná dívka a pokoj, který má s Grace společný zařídila v barvách, které si pamatovala z doby, kdy svou sestřenku viděla naposled. A ikdyž Grace od té doby má úplně jiný styl je to od ní velice milé.
LIA TANAKA:
Lia je bývalá kamarádka Jaxona a zároveň se snaží skamarádit s Grace, ke které je narozdíl od ostatních velice milá a přátelská. A jak později sama tvrdí doufá, že by se z nich dvou mohly stát velice dobré kamarádky. Je však vše opravdu takové, jak se zdá?
Přemýšlím, co o této postavě můžu vlastně budoucím čtenářům napsat, abych nic nevyzradila a zároveň alespoň malinko naznačila. No, minimálně můžu říct, že tato holčina má stejné tajemství jako Jaxon a řád, kterého je součástí. Nicméně později sami zjistíte, že je pojí mnohem víc než jedno tajemství, které nezůstane věčné. A co všechno může zkomplikovat jedna smrt a zoufalá tužba po dávno zesnulém druhovi? No, zjistěte si to sami v knize.
JAXONŮV TAJEMNÝ ŘÁD:
Co že to vlastně je ten řád, který jsem již několikrát zmínila? No, je to jakási skupinka šesti kluků, přičemž jeden z nich je právě už tolikrát zmiňovaný Jaxon Vega. Mimo něj zde však nalezneme i 5 dalších hochů, kteří s Jaxonem sdílí nejen jeho tajemství. Sdílí s ním totiž mnohem víc. A zároveň jsou to jeho snad jediní kamarádi, kterým opravdu věří, ikdyž to není z Graceina pohledu až tak zjevné. Sice působí odtažitě, uzavřeně, pohrdavě a ignorantsky vůči ostatním, ale není tomu tak. Sama Grace si o nich ve chvíli, kdy je pozná myslí, že jsou to vlastně velice fajn kluci a dokonce s některými najde společnou řeč.
Můžu jen říct, že v tomto případě názor hlavní hrdinky naprosto sdílím. Tato uzavřená skupinka působí jako banda nadřazenců, ale přesto jsem jim již po prvním popovídání si s Grace přišla na chuť a myslím, že nejsem a nebudu jediná.
MŮJ OSOBNÍ NÁZOR NA TUTO KNIHU:
První CCA polovinou mi trvalo strašně dlouho se prokousat a musím říct, že mi to až neuvěřitelně připadalo jako taková novodobá verze Stmívání. Jen s tím rozdílem, že tam místo na Shakespeara koukají na Upíří deníky. Když se nad tím tak zamyslím je pravdou, že třeba takovou Graceinu sestřenici bych bez problémů přirovnala k Alici Cullenové. Není však na mně, abych soudila zda to autorka udělala záměrně či nikoli. A co jsem si tak pročítala recenze na Databázi knih nejsem ani zdaleka jediná, která zde podobu se Stmívání vidí. Několikrát jsem při čtení zvažovala, že knihu odložím, nebo že s ní alespoň mrsknu někam hluboko do šuplíku a raději si přečtu to Stmívání. Nicméně styl psaní jako takový mě velice chytl, takže jsem to neudělala a zpětně jsem za to ráda, ale nepředbíhejme. V celé první půlce jsem dopředu věděla, co se stane, nebo co se hlavní hrdinka dozví dávno předtím, než se tak opravdu stalo. Nicméně když jsem se prokousala ohranou první půlkou děj začal nabírat na obrátkách a já už nebyla se svými odhady tak přesná jako doposud. Pak už jsem jen se zatajeným dechem hltala každé další slovo a modlila se spolu s hlavními hrdiny, aby vše dobře dopadlo. Nemohu ovšem říct, že se mi mé přání splnilo. Sice hlavní hrdinové oba unikli smrti *a že k ní neměli opravdu daleko*, ale celý problém je daleko složitější a plán hlavní záporačky, *kterou jsem v této postavě já osobně vůbec neviděla* není ani zdaleka zmařen a odvrácen. Na jeho vyřešení si však budu muset počkat v dalších dílech.
Musím nicméně také říct, že jsem si moc užila tři kapitoly přiložené v závěru knihy. Nejde o to, že by byly nějak výrazně báječné, ale byly napsány s Jaxonova pohledu, což mi umožnilo spoustu věcí pochopit, byť by mi vůbec nevadilo, kdyby z jeho pohledu byla napsána celá kniha. Stejně jako tomu bylo v případě Stmívání – Půlnoční slunce, které je také psáno z Edwardova pohledu.
A mě už nezbývá, než vám všem popřát příjemné počtení.¨
Napočtenou příště.
Napsat komentář