
Vítám vás u dnešní recenze.
Tentokrát se podíváme na zatím poslední vydaný díl série ACOTAR s názvem Dvůr stříbrných plamenů.
Jediné, co mě děsí je, kolik dalších knih z Maas universa musím přečíst, než vyjde další ACOTAR.😂
Nicméně pojďme raději už na samotnou recenzi a tyhle starosti nechme mému budoucímu já. A případně i vašemu, pokud jste stejně jako já začali číst první dvory.😂
OBECNÉ SHRNUTÍ OBSAHU PRO PŘIBLÍŽENÍ:
Nesta se již před nějakou dobou stala nedobrovolně vílou a ačkoli při této proměně získala nemalou kouzelnou moc, nepřijala tuto svou novou identitu moc dobře.
Jediné, co ji zachraňuje od nočních můr o kotlíku jsou večery plné alkoholu a cizích mužů.
Feyre se to pochopitelně nelíbí. Obzvlášť, když od sebe Nesta odežene i jedinou kamarádku, která jí zbyla, Amren. A tak se s ostatními rozhodnou, že ji přenesou do domu větru, kde se má cvičit v boji s Cassianem a pomáhat kněžkám v knihovně.
Pomůže to ale Nestě?
A má vůbec šanci zachránit se?
STRUČNÝ PŘEHLED POSTAV:
Nesta – hlavní postava, víla, paní smrti
Emerie – hlavní postava, kamarádka Nesty
Gwyn – hlavní postava, kněžka, kamarádka Nesty a Emerie
Elain – sestra Nesty, víla, má jasnovidné schopnosti
Feyre – sestra Nesty a Elain, vladařka nočního dvora, víla
Rhysand – vladař nočního dvora, druh Feyre, víla
Cassian – generál nočního dvora, hlavní postava, člen nejužšího kruhu nočního dvora
Azriel – velitel zvědů, člen nejužšího kruhu nočního dvora
Briallyn – královna smrtelníků, víla, přetvořená kotlíkem
Eris – syn vladaře podzimního dvora, spojenec Nočního dvora v nastávající válce
MŮJ NÁZOR NA TUTO KNIHU:
NESTA:
Řekla bych, že spousta z nás v předchozích knihách nejstarší sestru Archeronovou moc nemusela vzhledem k tomu, jak je popisováno její chování. I já jsem patřila do tohohle týmu.
Nicméně, po přečtení této knihy ji mám snad ještě raději, než Feyre.
Nesta v téhle knize prochází extrémním vývojem z někoho, kdo neví, jak naložit se svým životem a tím, co udělala lidem, na kterých jim záleží v někoho, kdo zná svou cenu a má své místo na světě.
Zároveň si mimo jiné vytvoří krásné pouto s jednou z kněžek a také s Illyrijkou, které mají každá svoje mouchy, ale právě díky nim Nesta spoustu věcí pochopí a dokáže zvládnout.
CHOVÁNÍ HLAVNÍCH POSTAV PŘEDCHOZÍCH DÍLŮ:
Přestože v rámci předchozích dílů jsem si na Feyre zvykla a začala jsem ji mít celkem ráda, u Rhyse jsem si ani zvykat nemusela, toho prostě máme rády všechny. 😀 V téhle knize mě jejich chování neskutečně iritovalo.
Co se týkalo Rhyse, celkem jsem jeho obezřetnost vůči Nestě chápala. Problém jsem měla akorát s tím, jak Feyre zatajil… Jistou informaci, což k němu vůbec nesedělo, ale dobře.
Větší problém jsem totiž měla právě s Feyre, která se v rámci tohoto dílu stala charakterově úplně jinou. V zásadě se dá říct, že bych bez jména a kontextu snad ani nepoznala, o koho se jedná, což mi přišlo opravdu škoda a působilo to spíš jakože autorka potřebovala, aby Feyre udělala tohle a tohle, pro funkčnost příběhu a už nepřemýšlela, jestli to sedí k jejímu charakteru, který předchozí díly tak pracně vystavěla.
ELAIN:
Další postava, ke které se potřebuju vyjádřit je Elain, která mi lezla na nervy tak moc, že dostala samostatný nadpis.😂
To, že je taková křehká a celkem k ničemu v válce s Hybernem už všichni víme a dává to smysl vzhledem k tomu, že se o ni odmala někdo staral. Nejdříve Nesta, pak Feyre a myslím, že i otec ji měl nejraději. Nicméně to, co se z ní stalo v tomhle díle?
Původně jsem byla zastáncem toho, ať v dalších knihách skončí s Azrielem. Teď jsem za to, aby odtančila na jarní dvůr a už se nikdy nevracela, protože pro ni je Azriela i Luciena škoda.
Maas z ní udělala neskutečně neschopnou a k ničemu postavu, povahově, která by v knize vůbec nemusela být a ničemu by to nevadilo.
Takže se teď modlím, aby další kniha nebyla z jejího pohledu, jakože asi bude, protože se dost reálně bojím, že to nezvládnu přečíst.😂 Tak snad tam bude aspoň hodně scén s Nyxem, to by mě mohlo motivovat.😂
HLUBŠÍ POHLED DO VZTAHŮ A SVĚTA:
Abych nebyla tolik negativní, chci tady vypíchnout i něco, co se mi líbilo, a že toho bylo docela dost, i když to tak nepůsobilo.😂
To, co totiž tahle kniha dělá opravdu dobře je to, jak nám podává další a další informace o ACOTAR světě a vztazích mezi jednotlivými postavami.
Zajímala vás někdy dynamika mezi Rhysem, Azem a Cassem? Tady jejich scény jsou a všichni v nich působí naprosto skvěle.
Také tu máme pohled do knihovny kněžek a více vidíme to, jak se vyrovnávají s tím, co prožily a vůbec dostáváme lepší náhled do „jejich“ světa, který si vytvořily.
ROZVOJOVÁ TÉMATA OBSAŽENÁ V KNIZE:
Přestože se jedná o romantasy žánr, najdeme zde spoustu témat, která se dají krásně aplikovat i do reálného života a v podstatě jsou to i věci, které ve společnosti lidé hodně řeší.
Autorka zde totiž skrz vývoj hlavní postavy, Nesty, ukazuje spoustu věcí. Od hledání sama sebe přes odpuštění a sebelásku až k tomu, jak je důležité umět odpustit sám sobě a uvěřit v sebe sama. A překvapivě se to Maas povedlo zvládnout naprosto skvěle, rozhodně mnohem lépe než v předchozích dílech této série.
KOMU BYCH KNIHU DOPORUČILA:
Knihu bych pochopitelně doporučila všem, kteří jsou fanoušky série ACOTAR, nebo dalších knih od S. J. Maas. Také samozřejmě všem, kteří mají rádi romantasy, víly, psychologické knihy, dobře vytvořené postavy a těm, kteří si z knihy rádi vezmou i něco do reálného života.
ZÁVĚR:
Nestu podle mě všichni před přečtením tohohle dílu neměli rádi. Nicméně věřím, že až dočtete Dvůr stříbrných plamenů, zamilujete si ji. Nesta totiž prochází extrémním vývojem a na konci knihy je z ní úplně někdo jiný. Za mě má dokonce milionkrát lepší vývojovou linku, než Feyre, i když na to má mnohem kratší dobu.
Věc, která mi naopak vadila bylo to, jak příšerně autorka změnila povahu Feyre. Přestože jsem si na ni v předchozích dílech postupně zvykla, tady jsem měla pocit, že je to úplně někdo jiný a že vše co dělá je proto, aby to sedělo do příběhu a posouvalo to Nestu. Nehledě na to, jak moc to k Feyre sedí. A takové postavy jsou pro čtenáře většinově nic moc. I to, jak se choval Rhys bylo takové… Zvláštní, ale v jeho případě se dá pochopit, proč se k Nestě stavěl tak, jak se k ní stavěl.
A ještě jedna zničená postava, která mě štvala tak moc, že má vlastní odstavec. Elain. To co s ní udělali? Po téhle knize mám hrůzu z toho, že další díl bude z jejího pohledu. Protože si reálně říkám, že pokud ano, tak ho nedokážu číst. Tahle postava měla stejně jako Nesta docela potenciál, ale místo toho se z ní stala naprosto nezajímavá postava. Kdyby v téhle knize vůbec nebyla, asi by to pro mě bylo příjemnější.
Abych ale byla zase i pozitivní, musím ocenit hlubší pohled do světa a vztahu mezi postavami. Máme tady totiž i několik scén, kde máme spolu Rhyse, Casse a Aze a rozhodně je zajímavé je sledovat. Stejně jako svět kněžek v knihovně a to, jak to funguje mezi Illyrijci, protože k těm tady také pronikneme trochu více.
Poslední, co chci zmínit je přesah řešených témat. Maas tady otevřela cestu, která se týká každého člověka. Krom jiného je to totiž i kniha o hledání sebe sama, přijetí toho, kdo jsme a o sebelásce, které je v dnešní společnosti stále málo.
Napsat komentář