Vítám vás u dnešní recenze.
Tentokrát se, konečně!, podíváme na druhý díl výpravné ságy, jak je na začátku každé knihy, kterou napsala K. M. Waagnerová.
Konkrétně se tentokrát pobavíme o dílu s názvem Dotek Viatáru, za jehož poskytnutí v rámci spolupráce moc děkuji vydavatelství Host.
Samozřejmě tuto knihu naleznete také jako audioknihu vydanou pod Audiotékou.
OBECNÉ SHRNUTÍ OBSAHU PRO PŘIBLÍŽENÍ:
Arachné Isarell se stala ellektryskou princeznou, čímž se definitivně vymanila z područí Sittedralu. Jenže Sitté se málokoho vzdají snadno a pořád princezně i královně divoženek nemohou tento tah odpustit. I proto naplánují misi do stínu, kterou má vést právě Arachné Isarell a královna Ymira chce, aby ji princezna přijala.
Ve stínech se mezitím krvožrouti snaží vytvořit démony s pomocí pátého elementu, aby dokázali zničit Jorrei. A měsíční lidé a druidi také plánují své pikle.
Divoženská princezna má navíc ještě jeden úkol a to přímo od krále Renegora. Najít podobné jako je ona, Grai, a vycvičit je tak, aby dokázali totéž co ona. Arachné Isarell se tak, ještě před misí Sittedralu, musí vydat na svou vlastní, aby splnila králův rozkaz.
Dokáže Isarell projít všemi intrikami, které rozehráli Sitté a Ymira s co nejmenšími ztrátami, nebo ji to ji to tentokrát bude bolet víc, než čekala?
A má vůbec šanci na návrat z mise, která je nejspíše jen zástěrkou pro něco většího?
STRUČNÝ PŘEHLED POSTAV:
Arachné Isarell – ellektryská princezna, grai viatáru, divoženka
Ymira – královna divoženek a ellektrysu
Cerra – velitelka královniny gardy, Ellektryská kněžna
Barbarella – pobočnice princezny Isarell, ellektryská kněžna
Renegor – král ellektrysu, stříbrný jorrei
Bastien Demnogonius – jorrei, kníže, pobočník princezny Isarell
Erin Aniú – dcera sedmikrále, Sittera, stříbrná čarodějka
Malakai Daaen — grai viatáru, čaroděj
Sylax — dětský druid
Kerstin — druidka, Sylaxova učednice
Myrtilla Daaen — grai viatáru, čarodějka
MŮJ NÁZOR NA TUTO KNIHU:
VZTAH BASTIENA A ISARELL
Začnu od postav. Musím totiž pochválit vztah mezi Bastienem a Isarell, který je v tomto díle mnohem více prohloubený, než v díle prvním a autorka mu dodala mnohem větší hloubku a uvěřitelnost, čímž knize dodala další rozměr. Navíc si tím krásně připravila půdu pro vysvětlení toho, proč se některé věci stanou tak, jak se v tomto díle stanou.
POSTAVY OBECNĚ
Když už jsme u těch postav, tak je nutno říci, že autorka má obecně velice detailně a bravurně propracované jednotlivé charaktery, jejich vlastnosti, motivace, plány a důvody, proč jsou v příběhu potřební. Ačkoli jsem se v příběhu místy ztrácela, kdo je vlastně ve Waagneřině světě kdo, rejstřík postav to skvěle zachránil a rozhodně si jednotlivé postavy nezaměníte za jiné. Tolik jsou odlišné, i když se to na první pohled někomu nemusí zdát.
MAGIE
Přestože v prvním díle mi prvky magie připadaly spíše takové zbytečné doplnění pro vysvětlení toho, jak Isarell zvládla některé úkoly, v Doteku Viatáru ji autorka více rozvíjí a ukazuje z mnoha stran a já musím říci, že by bez ní kniha rozhodně nebyla tak skvělá a napínavá.
NAPÍNAVOST KNIHY:
Už od prvních stran, v podstatě již v epilogu, začíná být kniha zajímavá a stačí málo, aby nenechala nikoho na pochybách, že jde o opravdu napínavou dobrou fantasy, kterou je velice těžké odložit.
Nejsou zde ani hluchá místa, ve kterých by se nic nedělo a každá situace a událost působí dojmem, že do příběhu přesně patří a má své opodstatnění. Autorka tímto dílem nastavila laťku velice vysoko. Nezbývá tedy než doufat, že další dva díly budou minimálně stejně dobré.
(NE)ZBYTEČNÁ SMRT JEDNÉ Z POSTAV
Pomiňme teď na chvíli to, že tahle postava prostě zemřít neměla a že to autorce spousta z nás nikdy neodpustí a pojďme se seriózně pobavit o tom, zda to podle mě opravdu bylo nutné.
Osobně si myslím, že kdyby se Isarell tolik „nepředváděla“ ve chvíli, kdy se rozhodovalo o tom, která z postav zemře jako poslední, mohlo se pořadí prohodit a pomoc tak mohla přijít dříve a zachránit jak ji, tak onu druhou postavu. Na stranu druhou ale, s několikadenním odstupem od dočtení, musím říct, že to nejspíše jinak nešlo, protože aby takovýto způsob byl reálný, musela by Waagnerová potlačit některé části Isarelliny divoženské povahy, což by samozřejmě z hlediska postav knize ubralo na kvalitě. Tudíž nejspíše jako já po dočtení a vydýchání dojdete k závěru, že to tak prostě muselo být.
NAČTENÍ:
Závěrem si ještě něco řekněme k načtení, o které se postaral Jiří Schwarz pod Audiotékou.
Já osobně mám knihy od Audiotéky ráda a u prvního dílu jsem si ničeho zvláštního nevšimla. Následně jsem ale byla upozorněna jednou čtenářkou a tudíž jsem se na poslech jako takový více zaměřila a musím říct, že se zde nacházelo několik všemožných přeřeků, které čtení trochu kazily. Část z nich totiž byla v opravdu napínavých chvílích a celkem mi to rozhazovalo koncentraci.
Jinak ale musím výběr interpreta pro tuto sérii pochválit a už se těším na čtení třetího dílu v jeho podání.
KOMU BYCH KNIHU DOPORUČILA:
Všem, kteří měli rádi první díl, těm, kteří propadli Hře o trůny, milovníkům epické fantasy, fanouškům opravdu propracovaných knih a světů, těm, kteří mají rádi české autory a knihy z nakladatelství Host, a samozřejmě také těm, kteří milují hlas Jiřího Schwarze, který této sérii propůjčil svůj hlas v rámci audioknihy.
ZÁVĚR:
Vztah Bastiena a Isarell – v tomto díle se vzájemné propojení mezi těmito dvěma mnohem více ukazuje a prohlubuje, což příběhu dodává mnohem větší hloubku a krásně to navíc tvoří půdu pro vysvětlení toho, proč se postavy rozhodují tak, jak se rozhodují. Navíc si tím autorka krásně vytvořila podklad pro silné emoce.
Rozlišné charaktery postav – nutno říct, že ačkoli se možná budete bez použití rejstříku chvílemi ztrácet v tom, kdo je kdo, tak je každá z postav naprosto odlišná od ostatních. Má své touhy, motivace a vlastnosti a rozhodně si je nezaměníte, což mám já na knihách vždy ráda.
Magie – ačkoli mi magie v prvním díle přišla jen jako nutnost pro vysvětlení toho, jak Isarell zvládla stát se princeznou, zde ji autorka podrobněji vysvětluje a používá pro více účelu a je proto nutno říct, že i ona v této sérii má své místo a že by bez ní příběh rozhodně nebyl ani zdaleka tak dobrý, jako je díky ní.
Napínavost knihy – už od prvních stránek je jasné, že se bude jednat o opravdu dobrou a propracovanou knihu, kterou odložíte jen velice těžko. A opravdu. Waagnerová má velice propracovaný svět, příběh a postavy. Netvoří v knize žádná hluchá místa a vše, co v příběhu je, do něj dokonale pasuje. Ačkoli má knížka poměrně dost stran, příběh jako takový zdlouhavě vůbec nepůsobí.
Načtení – po upozornění mé známé jsem se při poslechu více zaměřila na načtení a všimla jsem si několika různých přeřeků, které mě, vzhledem ke kvalitě knihy, opravdu dost zamrzely. Obzvlášť, když se objevily v napínavých částech. Jinak ale musím výběr i samotné zpracování audioverze velice pochválit a už se těším, až si v podání Jiřího Schwarze přečtu další díl.