Vítám vás u dnešní recenze.

Tentokrát se podíváme na první díl výpravné ságy ze světa Aithra, jak uvádí sama audiokniha hned v úvodu.

Nestává se moc často, že bych na začátku uváděla zajímavosti, ale tentokrát si pojďme říct, že se podle čtenářů jedná o knihu na úrovni světových fantasy, jako píší G. R. R. Martin a další, světoví, autoři.

Dále si řekněme, že tato kniha již jednou vyšla. A to konkrétně u nakladatelství E-knihy jedou, stejně jako zbytek série. Následně ale její revydání autorce nabídlo nakladatelství Host, a tak se nyní můžeme pokochat touto, novou, krásnou obálkou, stejně jako dalšími úpravami samotné knihy.

Ještě letos by nám měl vyjít druhý díl, takže se rozhodně máme na co těšit.

Závěrem chci ještě poděkovat Lucce Benešové za SČ a nakladatelství Host, za poskytnutí knihy v rámci spolupráce.

Teď už ale k samotné recenzi, ať to dlouho nezdržujeme.

OBECNÉ SHRNUTÍ OBSAHU PRO PŘIBLÍŽENÍ:

Arachné Isarell se mezi jorrei objeví z ničeho nic. Všichni si myslí, že nemá před krvavými, kteří ji právě loví, možnost uniknout a jen se dívají, jak ji chtějí sežrat. Až na jednoho, nováčka mezi Jorreiskými rytíři.

Vzápětí se ale ukáže, že Isarell jeho pomoc ani nepotřebuje, protože se se svými pronásledovateli dokáže vypořádat mnohem lépe, než kdokoli jiný.

Co je tahle tajemná dívka zač? kdo ji dostane na svou stranu? Co chce vlastně ona? A záleží na její svobodné vůli vůbec?

STRUČNÝ PŘEHLED POSTAV:

Arachné Isarell – grai, bojovnice, divoženka

Ymira – královna divoženek a Ellektrisu

Renegor – král ellektrisu, manžel Ymiry

Bastien Demnogonius – syn knížete Demnogonia, jorrei, rytíř, bojovník

Daimón – jorrei, princ Ellektrysu, syn Sedmikrále

Erin Aniú – princezna, stříbrná čarodějka, dcera Sedmikrále

MŮJ NÁZOR NA TUTO KNIHU:

Spousta lidí tuhle fantasy miluje, tak si o ní pojďme říct něco z mého vlastního pohledu.

ORIGINÁLNÍ A PROPRACOVANÝ SVĚT:

Rozhodně je třeba říct, že K. M. Waagnerová v Zlaté Grai představila naprosto unikátní svět, který se nepodobá ničemu z toho, co jsem já osobně četla. Její svět má svá vlastní pravidla, svoje způsoby magie, i svoje rozdělení. Přesto v něm ale potkáme nám tolik známé politické intrikování, boje mezi královstvími, a to nejen ty fyzické, a spoustu dalšího.

Někteří tvrdí, že bylo popisu málo, jiní zase, že ho bylo moc, ale já osobně bych řekla, že to bylo tak akorát. Dostáváme pohled na to, jak se Isarell cvičí, ale i poznáváme druhou stranu, kde krvaví také osnují svoje plány, takže za mě přesně to, co jsem potřebovala.

KVALITNÍ BUDOVÁNÍ SVĚTA:

S tím také souvisí další bod- Kristina má naprosto skvěle vybudovaný svět. Nepřehlcuje čtenáře zbytečnými informacemi ve chvíli, kdy mu jsou k ničemu, ale hezky si ho vtáhne, a až ve chvíli, kdy je to potřeba, mu další a další části svého světa předkládá, jako skvěle navrhnuté kousky skládačky, která se nám seskládá teprve tehdy, až si to svou pozorností a trpělivostí dostatečně zasloužíme.

JASNĚ POPSANÁ PRAVIDLA:

A u světa ještě, naposled, zůstaneme, protože Waagnerová je jedna z těch autorů, u kterých si neříkáte „A proč jako teď tohle?“ Kristina má totiž pravidla světa jasně daná a dodržuje je, takže, ačkoli vás některé reakce postav nepochybně překvapí, chápete, že na ně podle pravidel tohoto světa měli nárok a neuvažujete, z čeho jste to jako měli vyčíst.

NEČEKANÉ ZVRATY:

I když ale neporušujeme pravidla světa, nedá se říct, že by Waagnerová neuměla překvapit svými promyšlenými zvraty, které jsem, já osobně, z většiny nečekala a jen zírala, co si pro nás zase připravilla. Můžu tedy potvrdit, že ani milovníci překvapení a napětí v této knize rozhodně nebudou o nic ochuzeni a s klidem se na ni můžou vrhnout.,

NETYPICKÁ HLAVNÍ HRDINKA:

No, dost už ale světa, přesuňme se raději k postavám. Nebo spíš, konkrétně k hlavní postavě – Arachné Isarell.

Zařadila jsem to sem proto, že se nejedná o typickou ženskou hlavní hrdinku, kterou známe z romanťáren.

Tady nám Waagnerová představila hlavní dívčí postavu, která prošla takovým výcvikem, který by spousta lidí naprosto nepřežila. Je to zároveň také postava, která umí jít za svým cílem a dokáže se postavit i těm nejmocnějším. A většinou dokonce tak, že jí nepomáhá magie, nebo další schopnosti, které protivníci nemají, i když samozřejmě, i nějaké to lehké podvádění tu taky máme.

Takže, pokud hledáte holku, která je svými vlastnostmi spíše kluk a popírá stereotypy hrdinek z romantických knih, tak si utíkejte přečíst Zlatou Grai.

NELEHKÉ OSUDY POSTAV:

Teď už se přesuneme k postavám v obecnější rovině, pojďme tedy rovnou na to.

Autorka se drží pravidel pořádné fantasy a osudy postav zapojených do děje nejsou jednoduché, ani přímočaré. Každá postava pochází z jiného zázemí, má jiné předpoklady a plní jiná očekávání jiných pánů. Je tak opravdu zajímavé sledovat, kam jejich setkání povedou.

NEČERNOBÍLÉ POSTAVY:

S tím také souvisí další bod, stejně jako osudy postav, ani jejich charaktery samotné nejsou černobílé a vlastně můžete fandit každému z nich, protože všichni mají skvěle propracované motivace k tomu, co a proč dělají. Nikdo tak, minimálně z prvního dílu, jasně nevíme, kdo jsou přátelé a kdo nepřátelé. A tudíž, komu (ne)máme fandit, což knihu zase odlišuje od spousty jiných, kde máme záporáka hned jasného a o to méně máme pak překvapení.

POSTAVY NIC NEMAJÍ ZADARMO, ALE NEUMÍRAJÍ:

Hehe, je potřeba dodávat něco víc?

No, dobře, takže.

Rozhodně potřeba říct, že postavy, pokud něco chtějí, musí si to tvrdě vybojovat a nic jim nespadne do klína jen tak, ani když jsou oblíbenci královny, nebo princové, nebo synové knížete. Co si nevybuduješ sám, to nemáš. Takhle by se v podstatě dalo shrnout moto postav v knize Zlatá Grai,.

Na co nás ale při SČ narazilo víc, byl fakt, že nám párkrát některé postavy měly umřít a neumřely, což mi trošku dávalo dojem, že ať se stane cokoli, postavám se v podstatě nic zas tak zásadního nestane, celkem škoda.

Nicméně, Waagnerová se nebojí jít do drsnějších scén, takže milovníci tohoto si taky najdou své, moc smrti jako takové zde ale nečekejte.

ZBYTEČNÁ MAGIE – DRAČÍ KULT:

Pojďme si říct i nějaké nevýhody, které už mi na světě vadily. Teda krom toho, že všichni žijí. 😀

Každopádně tedy. V poslední CCA třetině knihy dostáváme informace o jakési magii dračího kultu, která mi připadá zbytečná a trošku ruší dojem toho, že si Isarell musí poctivě vydřít to, co chce, musí, umět, protože to za ní udělá magie. Jistě, musí se jí naučit a není lehké ji používat, ale stejně, proč, prosím?

V ZÁVĚRU PŘEKOMBINOVANÝ SVĚT:

Závěrem knihy, v epilogu, dostáváme sice navnazení na další díl, ale ve finále se nám do toho zamotá ještě něco úplně nového a ačkoli nechci spoilerovat, předběžný dojem z druhého dílu pak vypadá, jakože se bude jednat o šíleně překombinovanou knihu. Ale uvidíme, až si ji přečtu. Třeba to autorka jen špatně ukázala a nakonec to bude v pohodě.

ZÁVĚR:

Závěrem si tedy pojďme tak nějak shrnout, co a jak.

Waagnerová vytvořila skvělý, originální svět, který dává smysl a jeho postavy dodržují pravidla, která nám jsou představena.

Co si nevydřou, to z většiny nemají.

Příběh je logický, dává smysl, nezahlcuje čtenáře zbytečnými popisy, ale dává nám je až ve chvíli, kdy jsou opravdu potřeba.

Autorka v této knize představila hrdinku, která je značně odlišná od hrdinek z romantiky, což je značným zpestřením, můžeme fandit všem, protože postavy ani osudy nejsou černobílé, jen té smrti by tam mohlo být trochu víc. A epilogu by  možná neuškodilo méně překombinovanosti magií, protože teď mám trošku obavy z dalšího dílu.

Doporučila bych knihu?

Ano, řekla bych, že po tak obsáhlé recenzi s mnoha a mnoha plusy ano.

A komu?

Všem, kdo mají rádi fantasy jako je Hra o trůny, Herkula, všem, kteří milují drsnější knihy bez romantických linek a všem, kteří chtějí poznat novou variantu divoženek, chtějí poznat novou variantu divoženek, čarodějů a rytířů.