Vítám vás u dnešní recenze.

Dnes se podíváme na velmi populární knihu, jejíž čtení jsem se dlouho obávala, a nebýt jedné mé hodně otravné kámošky, asi bych se k ní v životě nedostala.

Kájo, při čtení tohohle jsi zažila mojí nejhorší stránku, takže jestli mě máš pořád ráda, tak už je to napořád.😂😁

No ale, pojďme už raději na samotnou recenzi, ať nejsem zlá zase moc dlouho.😂

OBECNÉ SHRNUTÍ OBSAHU PRO PŘIBLÍŽENÍ:

Violet chtěla být od mala písařkou. Její matka, generálka, ji ale pošle do kvadrantu jezdců.

Violet, která se celé dětství připravovala, že bude písařka, stejně jako její otec, tak je nucena za pár měsíců natrénovat všechno to, na co se mnozí připravují roky. Už první zkouška, to, jestli se dokážete do budovy jezdců vůbec dostat, vás totiž může zabít.

Aby toho už tak neměla málo, jedná se zároveň o snad nejslabšího člověka – už jako malá si pořád něco lámala, má dlouhé vlasy a prostě se vůbec nehodí na pozici kadetky a k tomu, aby měla draka.

Má vůbec šanci přežít na místě, kde ji chtějí všichni zabít?

A je opravdu vše tak, jak se na první pohled zdá?

STRUČNÝ PŘEHLED POSTAV:

Violet – hlavní postava, kadetka, jezdkyně, dcera generálky

Mira – sestra Violet, jezdkyně, poručice

Dain – kamarád Violet, velitel letky, jezdec

Rhiannon – kamarádka Violet, kadetka

Xaden – hlavní postava, jezdec, velitel křídla, označený

Liam – nevlastní bratr Xadena, označený, jezdec

Jack Barlowe – kadet, nepřítel Violet

MŮJ NÁZOR NA TUTO KNIHU:

PRVNÍ PŮLKU KNIHY PŘÍŠERNÁ HLAVNÍ HRDINKA:

Hmmm, nevím, jsem jediná, která má v poslední době pocit, že ve všech knihách pro mladší lidi v žánru romantika je prostě hrozná hlavní hrdinka? Bella z Twilight, tady Violet… Proč?

V některých knihách jsou hlavní hrdinky ploché jak prkno a vůbec se nemůže stát, že by se do nich nikdo nevžil, protože jediné, co je zajímá je vlastně druhá hlavní postava. V případě Violet to tak úplně není. Ta totiž, pro změnu, neustále tvrdí, jak hrozně je slabá, nemá vůbec šanci přežít, a celkově se vlastně furt lituje. A já neříkám, že tu šanci má, s tím, jak snadno se jí lámou kosti a tak, ale… Proč o tom musím furt číst? K tomu, jak pořád neustále omílá totéž dokola se ale ještě dostaneme níže.

Celkově se ale prostě jedná o prototyp hrdinky, která je úplně slabá a reálně nemá vůbec žádnou šanci, ale ve finále dostane mnohem víc, než ostatní a právě ona je určena k tomu, aby zachránila svět.

Další věc, která mě zajímá… Proč Violet někoho zná asi tak dvě minuty a už jí na něm záleží tolik, že se kvůli němu sama vystaví riziku toho, že nepřežije? To jí na začátku knihy na svém životě tolik nezáleží, chce se zabít, protože nebude písařka, nebo furt fňuká, jak je slabá, ale stejně si věří, že to zvládne i s jednou botou, nebo?

„TEĎ VÍTE VŠE PODSTATNÉ, NEMUSÍTE TU KNIHU ČÍST“😀😂

Ne, abych ale byla férová, tak je potřeba říct, že ke konci se chvíli chovala normálně a její reakce a rozhodnutí se celkem dala chápat. Navíc jí také nemůžu upřít, že některé úkoly, které byly potřeba pro splnění prvního ročníku vyřešila dost dobře a chytře.

ZBYTEČNÉ OPAKOVÁNÍ SLOV A SEBELÍTOSTI:

Tohle jsem měla jako dva body, ale rozhodla jsem se nakonec, že to dám do jednoho, aby to nebylo tak krátké a přenadpisované.

Tak začněme tou sebelítostí… Každý se v ní občas utápíme, ale proč, prosím, proč, jsem celou knihu, skoro celou, musela číst, jak Violet nechtěla být jezdkyní, aby pak po dvaceti větách řekla, že je to vlastně stejně jedno, protože jí její matka stejně nedala možnost volby? Určitě, je to smutné, ale já to chápu už když to tam řekne po druhé, tak proč to tam je tak 150 krát?

A k tomu opakování, které s tím v zásadě souvisí… Proč se tam neustále používá: „kvadrant“ něčeho, čehokoli, „ach bohové, zatraceně?“ Já se jako omlouvám, ale tohle tam bylo taky asi tak milionkrát. To opravdu nešlo vymyslet jiná slova, i kdyby to v originálu bylo takhle? Vždyť přece tohle nikoho nemůže bavit číst a věřím, že by se to dalo prostřídat s nějakými jinými výrazy.

VÝVOJ POSTAV:

Možná bych tuhle část měla dát níže, ale udělá nám to krásný můstek ke druhé hlavní postavě.

I přes všechno, co jsem tady vyjmenovala a zhejtila na adresu Violet musím říct, že autorka má postavy dobře propracované a vývoj Violet v této knize rozhodně máme. Už by stačilo ubrat jen toho fňukání a bylo by to čitelné. I když, je to 20 letá holka a ty to tak třeba mají, no.

HATE LINKA MEZI HLAVNÍMI HRDINY:

A ještě jeden můstek.

Jak to tak bývá i mezi těmito hlavními hrdiny je nějaké to nepřátelství. Z Xadenovy strany ho naprosto chápu. Jenže, to vidíme až později. Co se ale týče Violet, neustále tvrdí, jak se ji Xaden snaží zabít, i když na ni jen kouká. A v zásadě nám pořádně ani nevysvětlí proč by to měl chtít udělat. Má z něj pomalu panické ataky, ale v podstatě k tomu ani nemá důvod. Prostě jen koukal, doslova.

XADEN:

A konečně druhá hlavní postava.

Přemýšlím, jestli k této postavě mám něco negativního. Ale, v poznámkách vůbec nic a v hlavě taky ne, takže tohle bude rozhodně rychlejší.

Jak mi Violet v celku nesedla, tak Xaden opravdu jo. Má za sebou těžkou minulost, se kterou se ale popasoval a řeší ji jak nejlépe umí. Zároveň ví, co je správné a když už je k němu Violet svým způsobem připoutána, snaží se udělat vše proto, aby byla připravená až pozná reálný svět.

Další věc, kterou tady chci zmínit je kapitola z jeho pohledu, která nás čeká na konci knihy. Teda aspoň toho nespeciálního vydání. Tenhle ten bonus mi udělal radost. Konečně totiž dostáváme i pohled z druhé strany, ačkoli bych možná uvítala zpracování jiné situace, než zrovna tu, která tam je, ale jinak jsem naprosto spokojená.

A pokud byste si někdo koupili exkluzivní vydání, tak jich tam je prý víc.

PODOBNOST S ERAGONEM:

Co jsem kdysi dávno četla recenze, tak je tahle kniha vykrádačka mnohem více knih, z nichž jsem ale některé nečetla, tak nemůžu hodnotit.

Co ale zhodnotit můžu je to, jak moc je to podobné Eragonovi aneb Odkazu dračích jezdců, co se draků týče. Protože, když umře drak, umře i jezdec. A ano, v Eragonovi je to, chvíle napětí, přesně naopak.

A určitě se dá namítat, že jinak jsou ti draci naprosto jiní. A ano, v podstatě jsou, protože mají vlastní hlavu a lidi jsou závislí na nich, než draci na lidech, ale, i tak tohle pouto a to, jak funguje, působí až moc Eragonovsky.

MÁLO PROSTORU PRO DRAKY:

Když už jsem začala s těmi draky…

Musím říct, že v tomto dílu měli extrémně málo prostoru projevit svoji povahu a nechat nás tím, abychom je poznali více do hloubky. Zatím jsme se jen dozvěděli, co umí, co asi přenesou na jezdce a tak, ale o povaze jednotlivých draků toho opravdu moc nevíme. To se ale prý má změnit v dalších dílech.

Stejně tak mi tam chyběla nějaká větší komunikace s draky a prostě obecně takové to sžívání se s nimi. A teď nemyslím učení se létat, ale takové to oťukávání z hlediska povah.

No a ještě nutno říci, že jsme zde měli strašně málo Xadenovy dračice, která mě začala opravdu bavit, takže se těším na její další nástupy na scénu.

RELATIVNĚ UZAVŘENÝ KONEC:

V zásadě se dá říct, že ačkoli konec tohoto dílu není úplně uzavřený, za mě nemá nic, co by mě vyloženě nutilo okamžitě popadnout další díl a číst, ačkoli ano, některé věci rozhodně uzavřené nejsou.

Takže, pokud to chcete zkusit a nemáte čas hned číst dvojku, s klidným svědomím říkám, abyste to stejně nečetli, ehm, ne, abyste si to klidně přečetli, jestli vás tahle recenze dostatečně neodradila a myslíte si, že vás to stejně bude bavit.

ZNAKOVÁNÍ PÍSAŘŮ:

Další věc, kterou jsem nepochopila je, proč písaři musí jenom znakovat?

Jasně, může mi to být jedno, protože pro první knihu nejsou podstatní skoro vůbec, ale, ,když už si něco takového jako autor vymyslím, tak by možná bylo fajn to více dovysvětlit.

Ale, asi to není důležité, prostě je to jenom další věc, která mě na téhle knize zarazila. A kdo ví, třeba mi to bude vysvětleno v dalších dílech.

ZÁVĚR:

Takže, opět rychlý souhrn.

Autorka má dost dobře propracovaný svět, politiku, intriky.

Postavy mají vývoj a jsou ve většině dobře napsané, ať už jde o ty protivné nebo o ty dobré… Pouze Violet neustále fňuká a je na facku.

Druhá hlavní postava je naprosto super a myslím, že vás rozhodně bavit bude.

Pokud jste milovníci Eragona, možná v tom uvidíte lehký copyright, jako já, ale třeba vás to právě díky tomu bude bavit.

A navíc se tento díl, v případě, že vás nenadchne, dá v klidu odložit, protože v sobě nemá žádné velké zaháčkování, které by vás nutilo okamžitě číst dvojku.

DOPORUČILA BYCH TUTO KNIHU:

Jakoby… Asi to není kniha, kterou bych všem nutila se slovy „jo, tohle si musíš přečíst“, protože ne, fakt nemusíš. Ale, zároveň to není dílo, které bych stoprocentně označila za odpad. I z této recenze jde vyčíst, že nejvíce problémů jsem zde měla s hlavní hrdinkou, kterou bych maličko upravila a seškrtala, ale jinak se dá říct, že je to celkem použitelná kniha pro milovníky draků, hate to love, romantasy a věcí jako je Twilight nebo Touha.

Každopádně, někdo, kdo hledá něco jako je Grai a Hra o trůny si určitě na své nepřijde.

Takže, pokud jste teen a nevadí vám trochu erotiky, asi směle do toho.

Pokud ne, nejspíš ruce pryč.