Vítám vás u dnešní recenze, ve které si uzavřeme celou první sérii Percyho Jacksona.

Uff ano, ty čtyři díly uletěly jako voda a my už se vidíme u recenze pátého a posledního. Sama nemůžu uvěřit, že jsem tuhle sérii přečetla v realitě Cca za týden, i když recenze vycházely jinak. Už nějakou dobu po tom, co jsem knihy reálně dočetla.

Ale nebojte, moji milí, Percyho se jen tak nezbavíte, protože se přesouváme rovnou na druhou sérii s názvem Bohové Olympu.

Teď ale ještě chvíli zůstaňme u série Percy Jackson a Olympané, konkrétně u pátého dílu s názvem Poslední z bohů.

Nebudu už dále okecávat a prolévat smutná písmenka a půjdu rovnou na věc.

OBECNÉ SHRNUTÍ OBSAHU PRO PŘIBLÍŽENÍ:

Percy se začíná děsit šestnáctých narozenin ještě více, než kdy dříve. Dochází mu totiž, že dítětem z proroctví, tím, kdo má zachránit svět, bude opravdu on. Navíc podle jeho otce nastal čas, aby se onu věštbu dozvěděl celou, což mu na pozitivní náladě také moc nepřidá.

Percy a celý tábor a většina těch, kteří jsou na kladné straně dělají vše proto, aby zachránili Olymp a zbavili se titána Krona, který začíná přebírat vládu nad světem. Brzy ale naši hrdinové zjistí, že jsou v tom sami, protože všichni bohové bojují s jinou bytostí, která jim, podle nich, hrozí zničením mnohem více.

A tak Percy a spol nemají na výběr a dělají vše, co se dá, aby zachránili New York a s ním i Olymp, který teď sídlí v Americe, jestli jsem to do teď nezmínila.

Otázkou ale zůstává, jestli mají šanci a dost síly na to, aby Krona porazili? Navíc bez pomoci bohů?

A nezláká je velký vládce titánů na svou stranu?

STRUČNÝ PŘEHLED POSTAV:

Percy Jackson – hlavní hrdina, syn Poseidona, polokrevný

Annabeth Chase – hlavní postava, polokrevná, dcera Athény

Grover Underwood – satyr, kamarád hlavních postav

Rachel Elizabeth Dare – Percyho kamarádka, smrtelnice se zrakem

Luke – hostitel Krona, polokrevný, syn Herma, nepřítel

Nico – syn Háda, polokrevný

Kronos – vládce titánů, nepřítel

Cheirón – kentaur, syn Krona, učitel v táboře polokrevných

Poseidon – bůh moří, otec Persyho

Hádes – otec Nica, bůh podsvětí

Hestia – bohyně rodinného krbu

MŮJ NÁZOR NA TUTO KNIHU:

NOVÍ BOHOVÉ:

Persefona – manželka Háda, v podstatě nemá v knize moc významnou roli, ale stejně jsem se ji sem rozhodla zařadit, protože se skrze ni seznamujeme s další částí řecké mytologie a je nezbytnou součástí podsvětí.

Démétér – matka Persefony, v knize opravdu hodně posedlá obilím, řeší jen to – také nemá žádnou důležitou roli. Nicméně i tak mě stihla celkem znechutit právě tím, jak se zajímá pouze a jenom o obilí a v podstatě vůbec o nic jiného. Ale třeba se s ní potkáme ještě dále a ukáže svou pravou povahu.

Hestia – toto je bohyně, která se konečně naprosto shoduje s mými představami o ní. Riordan spoustu bohů napsal jinak, než jsem měla představu já, ale u této bohyně se naprosto shodujeme a já ji MILUJU.

Hermes, Hádes, Poseidon – tito bohové rozhodně nejsou noví, ale rozhodla jsem se je sem zařadit, jelikož si všichni tři v rámci knihy projdou krásným a dojemným osobním vývojem, který mě osobně zahřál na srdíčku a těším se, jak se budou chovat v dalších dílech.

VÝVOJ POSTAV:

Když jsem už u toho vývoje, měla bych se zaměřit i na to, že naši hrdinové prošli také velkým osobním růstem.

Percy, Annabeth, Rachel, Luke, Poseidon, Hádes, Hermes… Ti všichni a určitě i další si v této knize uvědomili, co dělali v životě špatně.

Percy dostal nabídku, kterou ale odmítl, aby zajistil lepší život ostatním polobohům.

Annabeth se musela vzdát víry v to, čemu věřila nejvíce.

Luke si musel projít opravdu velkým osobnostním vývojem a mnohé si uvědomit, aby dokázal to, co dokázal.

Stejně tak Nico, ze kterého už přestal být naivní chlapec, ale musel se naučit, jak mluvit se samotným Hádem, což není lehké ani pro jeho syna a také si uvědomit, že někdy jeho vlastní cíle nejsou vše a ne každému slibu se dá věřit.

Rachel zjistila, co je jejím pravým osudem a jestli mají její city opravdu možnost vzrůst.

A o bozích jsem už mluvila výše.

No prostě, snad každá postava si v této knize něco uvědomila, něčím prošla. A já musím říct, že tohle je přesně to, co jsem v celé sérii chtěla, co mi tam chybělo.

AKČNOST:

Konečně jsem se v této sérii dočkala toho, co jsem celou dobu chtěla.

Pořádná akce, zápletky, reálné hrozby.

V tomto díle se pořád něco děje a čtenář nemá chvilku na vydechnutí. Zároveň to ale není přehnané. Naopak. Je to krásně uvěřitelné a tak akorát, aby se člověk nenudil.

Riordan ze sebe konečně vydal to, co v sobě už dávno měl a rozvinul svůj příběh do mistrovské podoby a já říkám „jen tak dál.“

PŘEHNANĚ HEROICKÉ CHOVÁNÍ V ZÁVĚRU:

SPOILERS

Věc, která se hodí vytknout se ne vždy hledá snadno. Obzvlášť u knih, které mám ráda. Ale zrovna u této jsem si i tak něco našla.

A co to je?

Jak již napověděl nadpis, jedná se o přehnaně heroické Percyho chování v závěru knihy, kdy se rozhodne spasit ostatní, místo aby myslel na sebe.

„viz závěrečné rozhodnutí na Olympu“

Na jednu stranu samozřejmě jako čtenář chápu, proč se tak rozhodl a cením to. Taky ho asi dokážu pochopit i jako někoho, kdo se v dané situaci nachází, že se nechce stát bohem kvůli své lásce, ale stejně mi to přišlo podané takovým stylem, že se této možnosti Percy nevzdal kvůli sobě a Annabeth, ale kvůli tomu, aby zachránil ostatní, což mi k němu nesedělo. Zkrátka, nemyslím si, že by kluk jeho věku dokázal uvažovat takhle nesobecky. A to i za předpokladu, že si zažil to, co si Percy zažil.

KOMU BYCH KNIHU DOPORUČILA:

Mám já se k tomu vůbec vyjadřovat, nebo už to všichni známe?

Samozřejmě všem, kteří měli rádi předchozí díly, milují řeckou mytologii, věkem postavy snad i fanouškům Harryho Pottera a všem těm, kteří mají rádi mladší hrdiny, kteří jsou vyvolení k tomu, aby něco dokázali a zachránili svět.

Na druhou stranu také těm, kteří mají rádi lehčí a snadno v realitě představitelné fantasy, které je psáno humorně a takovým méně složitým jazykem.

ZÁVĚR:

Noví bohové – Hestia, Persefona, Démétér, Hermes – všichni zde mají své místo a až na Démétér mají všichni své křivdy a bolesti, což nám ukazuje další stránku Riordanových bohů a více se s nimi můžeme ztotožnit a pochopit jejich jednání.

Vývoj postav – stejně jako bohové se nám v tomto díle vyvíjejí i další postavy z řad polobohů. O jejich vývoj se Riordan staral celou sérii, ale tady si na tom dal obzvlášť záležet a opravdu se mu to mistrně daří.

Akčnost – Autor ze svých schopností začal konečně třískat trochu víc, než jen tu trochu, kterou nám věnoval v prvních dílech, a kniha díky tomu je mnohem propracovanější, napínavější a také akčnější, což mohu jedině pochválit a doufat, že v tom bude Rick v dalších sériích pokračovat.

Heroický závěr – Percy v závěru udělal rozhodnutí, které mi k postavě jeho věku rozhodně nesedělo, i když pro mě v pozici čtenáře mělo velký význam a přineslo opravdový přesah