Vítám vás u další recenze.

Tentokráte se podíváme na knihu s názvem Prokletí titánů, neboli třetí díl ze série Percy Jackson od Ricka Riordana.

Tento díl již nemůžeme znát z filmové verze, protože, pokud je mi známo, byly zfilmovány pouze první dva díly, na které máme recenzi výše.

Pojďme se tedy podívat na mé hodnocení a posunout se ve světě Percyho zase o kousek dál.

OBECNÉ SHRNUTÍ OBSAHU PRO PŘIBLÍŽENÍ:

Percy, Annabeth a Grover se spolu s Diovou dcerou vydávají na vojenskou školu, kde Grover pravděpodobně našel dva polokrevné, kteří o svém původu ale ještě netuší. Cestu k nim jim ale zkříží podivný ředitel školy, který má něco nekalého za lubem.

Při tom, co se naši kamarádi snaží zachránit se před oním ředitelem jim přichází na pomoc lovkyně bohyně Artemis, která bude brzy potřebovat jejich pomoc.

A jeden z naší čtyřky taky, protože o něj právě díky této nestvůře přijdou.

Takže je potřeba zachránit bohyni a jednu ztracenou kamarádku.

Ale, dokáží vůbec polokrevní spolupracovat s lovkyněmi a naopak?

A mají po onom podivném proroctví šanci na úspěch?

Přežijí nástrahy, které na ně Luke se svou armádou chystá?

STRUČNÝ PŘEHLED POSTAV:

Percy Jackson – hlavní postava, polokrevný, Poseidonův syn

Annabeth Chase – dcera Atény, polokrevná

Grover Underwood – satyr, kamarád Percyho

Thalia Grace – Diova dcera, polokrevná

Zoe Večernice – hlavní velitelka lovkyň

Artemis – bohyně

Bianca di Angelo – sestra Nica, lovkyně

Luke – nepřítel

MŮJ NÁZOR NA TUTO KNIHU:

NOVÍ BOHOVÉ:

I zde máme, stejně jako v předchozích dílech, seznámení s novými bohy řecké mytologie.

Tentokrát se jedná o bohyni Artemis, která je unesena a Percy, jeho kamarádi a lovkyně již zmiňované bohyně se jí vydávají na pomoc.

Já osobně jsem si Artemidu představovala asi charakterově trochu jinak, takovou více… Čistější, ale nesmíme zapomínat na to, že je to bohyně, což také něco vypovídá a nastavuje mantinely toho, jak moc si ji člověk může přizpůsobit.

Takže, ačkoli ji já vidím trochu jinak, Riordan ji nepojal vůbec špatně.

Další bohyně, kterou tu potkáváme nově je Athéna.

Také musím říct, že jsem si ji představovala jinak, hodně jinak, vždycky jsem v ní viděla Minervu z HP, ale i Riordanovo pojetí této bohyně moudrosti není úplně špatné a pro příběh má smysl, protože zase ovlivňuje vztah Annabeth k Percymu, což příběh posouvá na vyšší úroveň.

A abychom neměli bohyní málo, ještě zde máme Afroditu, která je zde vyobrazena jako TOTÁLNÍ KRÁVA. (Při psaní jsem to měla chuť  napsat červeně.) Bohyni lásky si také představuji naprosto jinak, než je zde prezentována. Spíš jako takovou fintilku, ale takovou jako, normální… A né tuhle šílenost, která se v této sérii objevuje. Ale po dočtení dalšího dílu musím říct, že to opět mělo nějaký smysl a Riordan to skvěle využil.

NOVÁ KAMARÁDKA:

Po konci druhého dílu všichni víme, že se nám z borovice vrátila Diova dcera, Thálie, která je aktuálně jednou z hlavních postav třetího dílu, a vydává se na pomoc své kamarádce a vlastně i bohyni Artemis.

Tato postava je mezi bytostmi, ale i polokrevnými, velice vážená, protože se jedná o dceru samotného boha Dia, což jí už samo o sobě dává jisté postavení. Jedná se o postavu, která se celou knihu v podstatě rozhoduje, na čí straně vlastně je a komu věří.

A v závěru udělá velice logické rozhodnutí, ačkoli tím zbaběle přehodí odpovědnost na někoho jiného.

Přesto k ní ale nemám vyloženě záporný vztah a upřímně jsem zvědavá, co nám její postava ještě přinese, protože předpokládám, že o ní ještě hodně uslyšíme.

ROZHODOVÁNÍ:

Abychom v této knize nemuseli oželet vnitřní konflikty, máme zde právě Thálii, která se rozhoduje mezi nedůvěrou ke svému otci a vírou v nesprávného člověka, který ale kdysi býval nejlepším kamarádem.

A také tu máme Zoe Večernici, která je jedna z lovkyň a navíc má sama s muži špatnou zkušenost. Jenže, když se k její výpravě přidá i Percy, nemá moc na výběr.

Oba tyto vnitřní konflikty jsou velice silné a dodávají příběhu novou šťávu a rozměr.

Každá z nich si totiž dojde k nějakému zjištění a každé z nich je svým způsobem silné.

VEDLEJŠÍ POSTAVY:

Jedna z mála věcí, které bych této knize opravdu vytkla je to, že zde nemáme moc vedlejších postav z minulých dílů.

Dále musím říct, že zde celkově vedlejší postavy, nové i staré, mají velice málo prostoru pro to, aby se projevily a ukázaly svůj plný potenciál, než některé z nich zemřou.

KRÁTKÁ DÉLKA:

S předchozím bodem se v podstatě pojí i tento.

Myslím si totiž, že tak málo mají vedlejší postavy, a vlastně asi všechny krom hlavních, proto, že je knížka příliš krátká.

Jistě, podle stylu psaní je zřejmě určena mladším čtenářům, pro které jsou kratší kapitoly a celkově tenčí kniha jistě lépe snesitelné, ale i tak si myslím, že celá tato série mohla být mnohem velkolepější, kdyby postavy dostaly více prostoru na to se projevit v celé své plné kráse.

HROZIVĚJŠÍ ZÁPORÁCI:

Abych ale nebyla jen negativní, je třeba uznat, že i přes to, jak málo prostoru zde záporáci všeobecně vzato mají začínáme všichni chápat, že se jedná o mnohem větší a temnější hrozbu, než to původně vypadalo.

Sama začínám mít pocit, že si autor začal pořádně uvědomovat, co všechno by se z toho, co už napsal, dalo vytřískat a začal přidávat na obrátkách. Opravdu jsem zvědavá, kam to ještě povede.

ZÁVĚR:

Ani v této knize nechybí nový bohové. Tentokrát zde potkáme Artemis a Athénu, které si já osobně opět představuji trochu jinak, ale vzhledem k tomu, že Artemis je bohyně a Athéna je matka Annabeth, dává jejich vyobrazení v příběhu smysl a naprosto skvěle do něj zapadá.

Nemine nás ani nová posila „percyho týmu“ v podobě dcery samotného hlavního boha Dia. Thálie je postava plná vnitřních konfliktů, díky čemuž je její postava opravdu zajímavá.

Nechybí ani nové nestvůry, díky kterým si začínáme uvědomovat, že ono zlo, které nám Riordan představil na začátku bude asi hrozivější a temnější, než to původně bylo popsáno.

Škoda jen, že je kniha tak krátká a vedlejší postavy mají mnohem méně prostoru, než by si zasloužily k tomu, abychom si mohli naplno poslechnout jejich příběh. Nicméně, vzhledem k tomu, že je to nejspíše hlavně cílené na mladší publikum, nejsou krátké kapitolky a tenkost knížky úplně problém.

KOMU BYCH KNIHU DOPORUČILA:

Jestli bych knihu doporučila, se ani nemusíme ptát, protože odpověď je pořád stejná…

A komu tedy?

Opět všem, kteří mají rádi řeckou mytologii, vnitřní konflikty postav, trochu toho napětí a dobrodružství, fantasy, dětské hrdiny a sílu přátelství, dobra a lásky.