Vítám vás u dnešní recenze.

Dnes si povíme něco více o prvním dílu série Rusalka, od velmi známé, tuzemské, autorky, Kristýny Sněgoňové s názvem Krev pro rusalku.

Tato kniha autorku velmi proslavila a udělala z ní v podstatě přes noc hvězdu.

A tak jsem ani já neodolala a rozhodla si knihu přečíst v rámci spolupráce s nakladatelstvím Epocha, kterému tímto moc děkuji. A zároveň děkují také Peti, díky které jsem knihu našla i v rámci předplatného v aplikaci Audioteka.

My už se ale pojďme podívat na hodnocení této knihy.

OBECNÉ SHRNUTÍ OBSAHU PRO PŘIBLÍŽENÍ:

Měla to být jen běžná kontrola jedné rusalky. Místo toho se ale Dominik Stolbenko vrací s novou parťačkou, kterou nesmí nikdo rozeznat od té staré.

A aby toho nebylo málo, objeví se případ, který otřese tím, čemu Stolbenko celé roky věřil. A to ať už na osobní, tak i pracovní úrovni.

Dokáže se s něčím takovým vyrovnat?

A jak zvládne víla předstírat, že je člověk?

A proč jsou někteří lidé silnější, než by měli být?

To vše a mnohem více dostanete při čtení této knihy.

STRUČNÝ PŘEHLED POSTAV:

Dominik – vyšetřovatel, hlavní postava

Dana – vyšetřovatelka, „hlavní postava“

Léto – rusalka, hlavní postava

Listopadka – víla

MŮJ NÁZOR NA TUTO KNIHU:

Na tuto knihu jsem se celkem těšila, jelikož mne podle anotace celkem zaujala, a navíc i audioverze vypadala, že je příjemně načtená a bude se u ní dobře trávit čas. Proto mě trošku zklamalo, že pořádná akce přišla až CCA ve třetí třetině. Za mě by tedy knížka mohla být, dejme tomu o jednu třetinu, kratší, a četla by se mnohem příjemněji a s větší chutí.

Co se ale autorce nedá upřít je vývoj hlavní postavy, Dominika, který v jiných knihách mnohdy nenajdeme. Zde se ale ukazovalo, jak člověk s přicházejícími informacemi mění názory a postoje k určitým situacím, což bylo příjemnou změnou.

Dále musím já osobně říct, že se Kristýně povedly i dost nečekané zvraty. Jistě, některé věci se možná malinko odhadnout daly, ale i tak byla spousta věcí, které mne v příběhu překvapily, což je jenom dobře.

S tím také souvisí i to, kdo byl v této knize „záporákem.“ Já osobně jsem to třeba nečekala a líbilo se mi, že Dominikova přehnaná paranoia vlastně nebyla zas tak neopodstatněná, jak by se v některých směrech mohlo zdát.

Zároveň s tím souvisí i to, že mi v příběhu trošku vadily Dominikovy, snad až halucinace, které mě po chvíli začaly už spíš zdržovat od děje, než že by mi přinesly něco podstatného. Částečně ale samozřejmě chápu, proč je měl, jen by jich mohlo být trochu méně, nebo méně detailů, když se častokrát opakovaly.

Dále, co jsem četla i u jiných recenzentů a musím jen souhlasit je fakt, že by bylo zajímavé, kdyby byl příběh vyprávěný i z pohledu Léto, která nám toho jako postava hodně nabídla a já osobně bych si ráda přečetla něco z pohledu jejího, nebo pohledu všeobecně jakékoli víly v tomto světě.

Ke světu také nutno říci, že ho velmi oceňuji, jelikož se v této knize nepotkáme s klasickým fantasy světem, plným draků, čarodějnic a upírů, ale zabrousíme do světa rusalek, meluzín, divoženek a dalších druhů víl, což bylo příjemným překvapením, jelikož já osobně jsem se s něčím podobným potkala jen u L. Ortegy.

Doporučila bych tedy tuto knihu?

Ano. Ačkoli nutno říct, že je určena těm, kterým nevadí troška hororu, milovníkům fantasy a těm, kterým nevadí se trochu při čtení bát.