Vítám vás u dnešní recenze, ve které se podíváme na první díl doplňující sérii Odkaz dračích jezdců s názvem Příběhy s Alagasie. Údajně by se tedy mělo jednat o sérii, ale její pokračování mi zatím není známo ani v Angličtině.¨

Pokud vás ale Paoliniho styl psaní zaujal, můžete si přečíst další jeho sérii s názvem Spát v moři hvězd a v Dubnu loňského roku u nás konečně vyšel překlad knihy Murtagh, jež se odvíjí také po skončení Inheritance, ale z Murtaghova pohledu, kterého si určitě všichni fanoušci Odkazu velmi dobře pamatují.

My už ale jdeme na samotné hodnocení této povídkové knihy.

MŮJ NÁZOR NA JEDNOTLIVÉ POVÍDKY:

POUTNÍK:

V této první povídce se tak stručně seznamujeme s tím, jak to po konci Inheritance vypadá s Eragonem, Safirou a rozvojem nové generace draků a jezdců.

Tato povídka jako taková za mě byla v neutrálu. Rozhodně nebyla špatná, ale zároveň v ní krom Murtaghovy části nebylo nic dobrodružného.

Shrnula bych to tedy tak, že první část knihy je spíše takovým nostalgickým překlenutím mezi Odkazem dračích jezdců a novou knihou Poutník, čarodějnice a červ, která se v dalších částech ještě nepochybně rozjede.

A co se týče vidění toho, co dělá Murtagh? „PROSÍM, PROČ CELOU TUHLE ČÁST MÁME PAK I V KNIZE MURTAGH JAKO TAKOVÉ? JAKO FAKT?“

Jasně, můžete někdo asi říct že: „Hurá, vidíš, co bude v další knize.“ Jenže… V době, kdy tahle povídková knížka vyšla se ještě Murtagh nevydal. A když už tuhle ukázku hodil Paolini sem, nemusel ji celou použít i v Murtaghovi. Stačilo by ji prostě oseknout, nebo se o ní jen zmínit a ne ji celou přepsat.

ČARODĚJNICE:

V této povídce se vracíme k další nám již známé postavě. Teda, rovnou k několika.

Angele, Elvě a Solenbumovi.

Angela je pořád stejně tajemná jako vždy, a navíc se právě díky této druhé části dozvídáme něco o jejím životě nejen v mezičase, který nemáme knižně zmapován, ale i to, jak žila v dobách dávno před tím, než se Eragon vůbec narodil.

Pro mě osobně to také nebyla nijak zvlášť nutná povídka, ale spíše takové nostalgické navrácení se do Paoliniho dračího světa.

ČERV:

Tahle poslední část, povídka, byla nejdelší z celé knihy.

Dalším podstatným rozdílem je fakt, že zde se jedná o opravdový příběh, kde se nám znovu objevují draci a dokonce i razakové. Ačkoli nejde přímo o pokračování Odkazu jako takového.

Také se zde dozvíme mnohem více o urgalech a jestli vám nepřišlo, že v sobě mají mnohem víc, než si ostatní myslí, při čtení hlavní série, tak tady už vám to musí být naprosto jasné.

Takže, tahle povídka za mě byla rozhodně nejlepší. Měla spoustu napětí a vtáhla mě znovu do nálady podobné té, kterou jsem měla při čtení Odkazu jako takového.

A ten závěr? Vypadá to, že Alagaësii se blýská na lepší časy.

ZÁVĚR:

První dvě povídky jsou spíše takovým nostalgickým návratem do světa Odkazu, což nám, jeho milovníkům, nepochybně udělá velkou radost. Přesto od nich ale nečekejte nějaké napětí, nebo pořádný příběh jako takový. Samozřejmě se ale i zde dovíme spoustu nových informací o některých vedlejších postavách ságy a o tom, jak si aktuálně žije naše hlavní dvojice.

Až třetí povídka je v podstatě samostatný příběh, který je opravdu příběhem ze světa Alagaësie a vtáhne vás do sebe tak rychle, že ani nebudete vědět jak, a už budete na konci.

KOMU BYCH KNIHU DOPORUČILA:

Rozhodně všem milovníkům Odkazu dračích jezdců, těm, kteří mají rádi fantasy, draky, jiné rasy, napětí, dobrodružství, nostalgii a nepochybně také Christophera Paoliniho.