Vítám vás u dnešní recenze.

Tentokrát se podíváme na třetí a prozatím poslední vydaný díl ze série Zlatá Grai od K. M. Waagnerové s názvem Otisky Chribdy.

Nicméně, již brzy se můžeme těšit na poslední, čtvrtý, díl s názvem Polibek maintré, pokud se něco ještě na poslední chvíli v rámci názvu nezmění.

Za poskytnutí knihy v rámci spolupráce děkuji nakladatelství Host a za společné čtení všem, kteří se účastnili. 😊

teď už ale k samotné recenzi, ať to dlouho nezdržuju.

OBECNÉ SHRNUTÍ OBSAHU PRO PŘIBLÍŽENÍ:

Isarell zůstává i nadále jakožto dračí nevěsta uvězněná v deváté baště a zcela vydána na milost a nemilost Barhainovi Sae. Nezbývá jí proto nic jiného, než se mezi krvožrouty pokusit zapadnout a spolupracovat, aby měla alespoň nějakou šanci uniknout.

Krvožrouti mezitím dál cvičí své karadhei a testují jejich možnosti a slabiny, aby je mohli bezpečně zapojit do plánovaného boje.

Divoženky v Ellektrysu mezitím osnují plán, jak svoji favoritku zachránit, ačkoli u toho samotné nejspíše zemřou.

Sitté však také plánují útok, tudíž rozehrávají své vlastní intriky, aby si zajistili vítězství a neváhají se přitom uchýlit úplně k čemukoliv.

A ani lidské klany nezůstávají pozafdu a za pomoci svých ohnivých stronchai se chystají na boj, který všichni očekávají.

STRUČNÝ PŘEHLED POSTAV:

Arachné Isarell – jorreiská princezna, divoženka, grai

Pátý Karadhei – bytost zrozená z kombinace Viatáru a krvožroutské magie

Ymira – královna divoženek a Ellektrysu

Andreil Smrtihlav – graiský bojovník

Barhain Sae – krvožroutský černokněžník, pán deváté bašty

Derekon Demnogonius – pán všech rytířů, jorrei

Kreón Cassiris – jorrei, bývalý člen sedmikrálovy stráže, nyní žije ve stínu

Malakai Daaen – grai viatáru

Weatta – graiský velmistr

MŮJ NÁZOR NA TUTO KNIHU:

KARADHEI:

Miluju, jak má autorka ve zvyku přijít na konci každého dílu s něčím, co v první chvíli vypadá jako totální nesmysl, který je tam jen proto, aby nějak narychlo vysvětlil, nebo vyřešil nějakou nevyřešitelnou situaci a následně, v dalším dílu, se ukáže, že ona novinka vlastně dává smysl a je skvěle propracovaná.

Pojďme si to ukázat na příkladu, kterých je sice v celé sérii více, ale přibližme si to na Karadhei.

Když autorka na konci druhého dílu zabila Bastiena říkala jsem si, že fakt, že na sebe karadhei přebírají všechny vlastnosti a vzpomínky svých objetí je prostě jen proto, aby Bastien úplně nezemřel a říkala jsem si. „Tak ale buď ho fakt zabij, nebo nevymýšlej voloviny a prostě ho nech žít.“ Nicméně, jak má Waagnerová zvykem, v dalším díle mnohem více Karadheiho popsala a donutila čtenáře, aby si jej zamiloval.

NEČERNOBÍLÉ RASY A VĚTŠÍ NÁHLED NA KRVOŽROUTY:

Vzhledem k tomu, že se v Otiscích Chribdy dostáváme hlavně na krvavé území, máme zde krásně ukázáno a potvrzeno to, že žádná rasa, kterou Kristina stvořila, není jen černá, nebo jen bílá. Dostáváme se totiž krvožroutům více pod kůži a vůbec je mnohem více vidět, jak společně fungují a myslím, že nebudu sama, která došla k tomu, že nejsou možná zase tak špatní, jak si jorrei myslí.

Zároveň v tomto dílu i samotní Jorrei přitvrzují a uchylují se k věcem, které by do nich člověk neřekl.

Původ královny Ymiry:

Další novinkou, kterou nepochybně nikdo z nás nečekal je právě odhalení, které nám prozradí více o původu královny divoženek.

Já osobně musím říci, že jsem tento vývoj nečekala, no na stranu druhou se mi toto řešení velice líbí, jelikož tím vysvětluje mnohé z královnina chování a také to, proč má v některých místech takový vliv, jaký nepochybně má.

NAČTENÍ:

O načtení této knihy se opět velice dobře postarala audiotéka a hlas vypravěči této knihy opět propůjčil Jiří Schwarz, kterému se namluvení knihy skvěle podařilo.

Už se moc těším, jak načte poslední a závěrečný díl, až na to přijde.

KOMU BYCH KNIHU DOPORUČILA:

Rozhodně každému, kdo miloval předchozí díly. Dále také každému, komu se líbila Hra o trůny a podobné epické fantasy série. Rozhodně také všem milovníkům a podporovatelům naší domácí tvorby a samozřejmě milovníkům hlasu Jiřího Schwarze. A nesmím zapomenout ani na ty, kteří rádi čtou knihy z vydavatelství Host, díky kterým Grai vychází fyzicky a snad v ještě lepší verzi, než kdysi.

ZÁVĚR:

Karadhei – obdivuju, jak autorka na konci každého dílu přidá něco, co vypadá jako chabá zástěrka pro to, aby se vysvětlilo, proč Isarell něco zvládla, nebo, jako v případě Karadhei, omluva k tomu, aby Bastiena nemusela zabít úplně. Nicméně v dalším díle Kristina vždy dokáže tuto věc tak perfektně objasnit a zapojit do děje, že si ji prostě zamilujete.

Komplexnost jednotlivých ras – právě díky tomuto třetímu dílu se více podíváme i mezi krvožrouty a máme tak šanci zjistit, před závěrečnou bitvou, že žádná z ras není úplně špatná, ani úplně dobrá a že ani krvaví nejsou tak zlí, jak jsme skrz Jorreiský způsob myšlení celou dobu tušili. A samozřejmě také Sitté se uchylují k praktikám a postupům, které bychom od nich nejspíše nečekali.

Původ královny divoženek – přestože mě původ královny Ymiry překvapil a rozhodně jsem ho nečekala, musím říct, že je to fenomenální nápad, jelikož velice zajímavě vykresluje to, proč se královna Ymira chová tak, jak se chová a také to, proč má konexe tam, kde je má.

Načtení – o audioverzi se, stejně jako u předchozích dílů, postarala Audiotéka a las vypravěči propůjčil opět Jiří Schwarz, jehož hlas k této knize dle mého naprosto fenomenálně sedí a těším se, jak načte čtvrtý a závěrečný díl, až na to přijde čas.