Vítám vás u dnešní recenze.

Tentokrát se podíváme na knihu další tuzemské autorky, Petty Ears, s názvem Setkání.

Moc ráda bych tímto zároveň autorce poděkovala za možnost přečíst si tuto e-knihu v rámci naší spoluprácel.

Vrhněme se už ale na samotnou recenzi.

OBECNÉ SHRNUTÍ OBSAHU PRO PŘIBLÍŽENÍ:

Jon má milující manželku, se kterou je šťastný a práci, která ho baví. Až jednou, po cestě právě do své práce, potká kamaráda z vysoké, který se před několika lety záhadně vypařila vůbec o sobě nedal vědět. Proč tomu tak bylo? A může staré přátelství znovu vzniknout?

A co když se po pár panácích na jednom hotelovém pokoji uděje něco, co by nemělo? Je možné vycházet pracovně s někým, kdo vám o sobě dlouho něco tajil a teď je z něj váš kolega?

A jak moc jsme ochotni udělat pro lásku obzvlášť v době a nastaveních společnosti, které nám nepřejí?

STRUČNÝ PŘEHLED POSTAV:

John – hlavní postava, inženýr

Will – hlavní postava, Johnův kamarád, vedoucí výrobní linky

Claire – učitelka v mateřské školce, Johnova manželka, hlavní postava

MŮJ NÁZOR NA TUTO KNIHU:

DÉLKA A TEMPO KNIHY:

První, čím u této knihy začnu je právě její délka.

I když je kniha kratší, než je běžné, osobně jsem si v začátku říkala, že vůbec nevím, o čem chce autorka na dalších stránkách tolik psát. Upřímně musím říct, že mě Setkání v začátku vůbec nechytlo. Spousta popisů, které jsem v danou chvíli úplně nepotřebovala znát. Zpětně přemýšlím, že možná, kdyby autorka na začátek knihy zvolila nějakou scénu, která by mě opravdu vtáhla, nejspíše by to bylo jinak. Také mi to původně spíše přišlo, jakoby se nejednalo o knihu jako takovou, ale spíš, jakoby někdo prostě jen vyprávěl co zažil v první asi čtvrtině ve mně postavy nevyvolávaly vůbec žádné emoce a dialogy mě také moc nechytly. Postupem času se ale emoce samozřejmě objevily a dialogů přibylo. Po dočtení musím říct, že délka byla opravdu tak akorát, ačkoli jsem viděla i názor, že by kniha měla být delší.

OZNAČENÍ DNŮ:

Autorka v Setkání používá pro označení dnů data, což podle mého na jednu stranu malinko kazí plynulost textu, protože to připomíná spíše zápisky z deníku, ačkoli se samozřejmě jedná o ucelený příběh. Na druhou stranu se mi ale líbilo, že uváděla vždy i rok, což je vzhledem k tématům, které v knize autorka otvírá, opravdu důležitá informace a je fajn si ji připomínat.

Co bych ale vynechala je vícekrát uvedený jeden den.

Příklad:

„Sobota 3. 5. John“ Pak následuje text a po chvilince „Sobota 3. 5. Will.“ Opět to kazí plynulost textu. Osobně bych uvítala spíše přesouvací větičku jako „Mezitím se Will doma vzbudil“, nebo něco podobného, co by mě plynule přesunulo k jiné postavě. 😊

FLASHBACKY:

Flashbacky mám v knížkách opravdu ráda. tady mi ale připadaly na některých místech zbytečné. Pár z nich, jako třeba Johnovo a Willovo první setkání bylo rozhodně zlaté, ale třeba vzpomínka na první setkání s Mattem nebyla úplně nutná a úplně v pohodě by se dala napsat jako „při první terapii jsem se seznámil, řekli jsme si…“, protože to pro mě jako čtenáře v danou chvíli nebylo zas až tak podstatné. Spíš mě zajímalo, co bude mezi našimi hlavními postavami. (Smích)n

HLAVNÍ POSTAVY:

Pojďme se chvilku věnovat hlavním postavám.

Will – to byl zlatíčko, které jsem měla moc ráda, stejně jako jeho kočičku. Jedná se  opravdu pozitivního člověka, který je srovnaný se svou orientací a vůbec bere vše, co život nabízí. Jeho energie byla opravdu strašně miloučká a jednalo se o skvělou postavu, která by klidně mohla reálně existovat, moc ráda bych ho měla za kamaráda.

John – u téhle postavy… Jeho reakce v začátku knihy mi připadala celkem přehnaná a vůbec celkem působil tak, že bych mu rozhodně neodhadovala kolem 27 – 30 let, pokud jsem jeho věk pochopila dobře. Připadal mi hrozně nevyzrálý a že vlastně vůbec neví, co od života chce. Což je ale opět možná dáno nátlakem tehdejší doby a společnosti. Nicméně, on mi moc jako postava nesedl. Tedy až do momentu, kdy se svým životem začal opravdu něco pořádně dělat a vzal ho do svých rukou. Tento vývoj na něm opravdu velice oceňuji.

Johnova žena – líbilo se mi, jak rozumně přijala Johnovo odhalení a také to, že s ním dokázala i nadále vycházet a hlavně, že jí autorka dopřála také hezky osud. Možná bych i ocenila malou ukázku Johna a Willa, jak si plní své strejdovské povinnosti (kdo četl ví,) ale jinak také opravdu fajn postava.

CITLIVÁ A DŮLEŽITÁ TÉMATA NEJEN MINULÉHO STOLETÍ:

Další věc, kterou musím pochválit je to, že se autorka nebála ukázat, jak gaye vnímali lidé v minulém století a rovněž zmínit organizace, které se zabývají jejich podporou, protože i v dnešní době není zase tak jednoduché přiznat některým lidem svou orientaci.

Také se autorka věnuje tématu sebevraždy, které je v dnešní době rovněž opravdu potřeba věnovat pozornost a Petty se podařilo toto téma dle mého opravdu dobře zachytit. Stejně, jako následný vývoj postav po této zkušenosti.

KOMU BYCH KNIHU DOPORUČILA:

Knihu bych doporučila všem, kteří mají rádi novely, nevadí jim otevření témat jako je sebevražda či postavení gayů ve společnosti, těm, kteří mají rádi vývoj postav, silné hlavní hrdiny a nutnost pro lásku něco překonat a změnit se. A samozřejmě také těm, co rádi podporují tuzemské autory.

ZÁVĚR:

Délka a tempo knihy – V první chvíli mě kniha vůbec nechytla, nevzbuzovala žádné emoce a spíš jen tak popisovala události, které jsem neměla úplně touhu znát, až jsem si říkala, co budu po zbytek čtení dělat. Nicméně, postupem se nám do příběhu přidalo více dialogů a samozřejmě i nějaké ty emoce přišly, až se ukázalo, že délka byla přesně tak akorát, aby byl čas na vše důležité a zároveň nedošlo k zbytečnému protahování.

Flashbacky – několik událostí se dozvídáme formou vzpomínek. Já osobně bych více uvítala, kdyby některé z nich byly podány formou opisu „když se poprvé potkali, stalo se tohle a tohle“, ale na jiných místech to zase bylo extrémně milé. Například první setkání Johna a Willa na univerzitě a podobně.

Hlavní postavy – Willa jsem si naprosto zamilovala, je to prostě takové zlatíčko, které chcete mít i v reálném životě za kamaráda, protože bere život takový jaký je a nebojí se žít naplno. Stejnětak Johnova manželka se mi jako postava líbila tím, jak rozumně přistoupila k tomu, co se dozvěděla a že jí autorka dopřála také kousek toho štěstíčka, po kterém toužila. Nicméně John byl někdo, kdo na mě působil, že opravdu neví, co vlastně chce a vůbec bych mu dle chování neodhadovala, že je to muž kolem třicítky. Začala jsem ho mít ráda až po jisté události, kdy na sobě začal pracovat a opravdu se posunul.

Citlivá témata  – také musím pochválit, že autorka v knize otvírá mnoho důležitých témat, jako je vypořádání se s odhalením své orientace a také se zde objevuje i pokus o vymazání své osoby od jedné z hlavních postav, což je rovněž téma, o kterém je ve společnosti potřeba mluvit a autorka ho dle mého zvládla opravdu dobře.