
Vítám vás u recenze čtvrtého dílu série Percy Jackson. Tentokrát se podíváme na jeho velkolepou bitvu o labyrint, což je v podstatě předposlední díl této první série.
Ale nebojte, pak se hned vrhneme na další, protože si to nemůžu nechat ujít a vy byste taky neměli.
Pojďme už ale na samotnou recenzi, ať to dlouho nezdržuju.
OBECNÉ SHRNUTÍ OBSAHU PRO PŘIBLÍŽENÍ:
Kluk, kterého v minulém díle naše slavná trojice zachránila před Kronem se jmenuje Nico a Percy má zvláštní hovor skrz bohyni Iris, díky čemuž zjistí, že je Nico v nebezpečí. Hodlá totiž pravděpodobně zachránit svou sestru, k čemuž potřebuje duši někoho jiného, aby ji mohl vyměnit za její. Percy si myslí, že půjde o jeho duši a navíc se ukazuje, že má Nico pomocníka, který ale pravděpodobně má své vlastní cíle.
Navíc v lese u tábora s Annabeth objeví vstup do Daidalova labyrintu, což znamená, že ho může objevit i jejich nepřítel, Luke a tedy i Kronos.
Vydávají se tedy na výpravu, aby našli Daidala dříve než Luke a přesvědčili ho, aby nepomáhal jemu, ale jim. Grover se navíc stále snaží najít ztraceného boha Pana a Percy se snaží pomoct Nicovi.
Dokážou vůbec splnit tolik úkolů?
A dá se Luke ještě zastavit?
STRUČNÝ PŘEHLED POSTAV:
Percy Jackson – hlavní hrdina, polokrevný, syn boha moří
Annabeth Chase – polokrevná, Percyho kamarádka, dcera Athény
Grover Underwood – satyr, kamarád hlavních hrdinů, pátrač
Tyson – kyklop, Percyho nevlastní bratr, syn Poseidona
Rachel Elizabeth Dare – smrtelnice se zrakem, Percyho zachránkyně
Luke – polokrevný, nepřítel
Kronos – vládce titánů, největší nepřítel
MŮJ NÁZOR NA TUTO KNIHU:
NOVÍ BOHOVÉ:
Opět zde máme pár nových bohů, tak se pojďme podívat, co na ně říkám.
Héra – začneme trochu negativně, uff. Héra je totiž postava, kterou jsem já osobně čekala jako čistě kladnou, takovou milou bohyní mámu, ale ono NE! V první chvíli mě to trochu zamrzelo, ale opět musím říct, stejně jako minule u nějakého boha, že to do příběhu skvěle sedí. Takže, i když s vyobrazením charakteru Héry jako takovým nesouhlasím, v příběhu to dokonale sedí a dává to smysl.
Héfaistos – tohle je bůh, na kterého v Riordanově světě nemám vyhraněný názor. Myslím si, že zde máme i lepší, ale i mnohem horší bohy, takže takový neutrál. Popravdě jsem zvědavá, jestli se s ním ještě někdy setkáme a co všechno nám přinese. Protože, je trošku šáhlý, ale jako kovář opravdu velmi schopný.
Pan – konečně jsem zmínila i boha přírody, i když to je možná trošku spoiler, hehe, nicméně… Toto je naprosto boží bůh. Miluju ho. Ne, teď vážně… Konečně normální bůh, který nehraje žádné intriky a skryté hry, které by hrdiny dostávaly do dalších a dalších nebezpečí. Škoda jen, že už ho nejspíše nedostaneme více… Nutno ale podotknout, že ani tak není můj nejoblíbenější bůh, ale drží se celkem vysoko.
PROPRACOVANÉ PROBLÉMY:
Konečně zde máme trochu více zápletek a věcí, které musíme řešit. Začínám mít pocit, že si Riordan při psaní tohoto dílu uvědomil, že jeho sérii nečtou jen děti a podle toho ji uzpůsobil.
Dostáváme konečně více dějových linií – každý má na výpravě svůj cíl, který se snaží splnit.
A dokonce ani největšího nepřítele není tak těžké zabít, protože se velice chytře připoutal k někomu, na kom hlavním hrdinům celkem záleží.
A pasti v labyrintu? Ty jsou také mnohem lepší – (viz (ne)/zabít zemského obra v aréně a podobně.)
PROPRACOVANÁ EMOČNÍ STRÁNKA:
Když už jsem u té propracovanosti příběhu…
Je nutno zmínit také to, že Riordan svým postavám každým dílem nakládá víc a víc emočních konfliktů hlavně jich samých se sebou.
Tentokrát si k tomu vybral Annabeth a Nica. A v podstatě i Grovera a Tysona a Rachel.
Každý v sobě ale řeší něco jiného a každý z nich má v této knize něco, co si musí vyřešit, co musí pochopit, což bylo příjemným osvěžením po těch předchozích dílech, kde to zase tolik nebylo.h
VÍCE NAPĚTÍ:
V této knize máme s více zápletkami a konflikty také mnohem více napětí, což musím opravdu ocenit.
V této knize jsem se už i celkem bála, jak to s hrdiny dopadne, což se mi v minulých knihách moc nedělo.
Také mám dojem, že je tahle kniha i o kousek delší, což je jedině dobře.
Věřím, že další díly budou lepší a lepší a nakonec z toho dostaneme veškerý potenciál, který tenhle svět má. Ostatně, ještě na to máme spoustu knih a sérií…
KOMU BYCH KNIHU DOPORUČILA:
Zase se mě snad ani nemusíte ptát, jestli bych knihu doporučila, protože odpověď je ano.
A komu tedy?
Těm, kteří mají rádi napětí, emoční vývoj postav, více zápletek, mytologii, dětské hrdiny, uvěřitelné fantasy a odvahu a sílu přátelství.
ZÁVĚR:
Opět zde dostáváme nové bohy:
Héra – představovala jsem si ji rozhodně jinak, ale pro příběh to dává smysl.
Hefaistos – toho mám zatím spíš v neutrálu a spíše čekám, jestli se ještě předvede, protože i když zatím působí povahově celkem k ničemu, kovář je to vynikající.
Pan – jeden z nejlepších bohů, které jsem zatím v této sérii potkala, protože nehraje žádné intriky ve svůj prospěch, ale prostě mu na bytostech, které v něj věří, opravdu záleží. Škoda jen, že už ho pravděpodobně znovu nepotkáme.
Riordan své postavy nešetří a sype na ně stále více emočních konfliktů a nerozhodnosti. V tomto díle to zasáhne skoro každého, ale nejvíce asi Annabeth a Grovera.
Také si Riordan zřejmě uvědomil, že jeho knihy nečtou jen dětští čtenáři a začíná tomu přizpůsobovat styl, jakým jsou knihy psány a je to čím dál lepší.
Máme zde i složitější zápletky a člověk se o hlavní hrdiny opravdu začíná i trochu bát a váhat, jestli mají šanci přežít.
Už se moc těším na další díl a věřím, že časem se styl příběhů zlepšil natolik, že v nějaké další sérii se do toho autor pořádně opře a my dostaneme konečně veškerý potenciál, který tohle universum rozhodně má!