Vítám vás u další recenze.
Tentokráte si něco povíme o knize další české autorky, Miriam Blahové. Jedná se o knihu s názvem Příběh slunečnice.
Přestože knih od Mirky se slovem příběh v názvu je více, neměly by spolu tyto tituly souviset.
Věřím tedy, že vás tento zaujme, a pokud ne, že vás chytne něco jiného z její tvorby.
Zároveň tímto také právě Miriam děkuji za spolupráci, v rámci které mi poskytla jak tuto knihu, tak i rozhovor.
Pojďme už ale na samotnou recenzi.
OBECNÉ SHRNUTÍ OBSAHU PRO PŘIBLÍŽENÍ:
Natálie se po nehodě na kole octne v nemocnici, kde jí dají na pokoj s babi Kratochvílovou, která se Natálii snaží předat něco ze svých zkušeností.
Natálie má totiž vztah z rozumu a celkově je nespokojená se svým životem. Tvrdí ale, že ví, co je to láska. A tak jí paní Kratochvílová začne vyprávět.
A tak se dostáváme ke druhé lince, někdy k roku 1939x, a zjišťujeme příběh lásky sestry paní Kratochvílové, Evy, a jejího židovského přítele, Jakuba.
Vydrží jejich láska, i když se je nacisti snaží za každou cenu oddělit?
A co Natálie? Pomůže jí toto vyprávění k tomu, aby si sama uvědomila, co vlastně v životě chce, nebo už je příliš pozdě?
To vše a mnohem více se dočtete v této knize.
STRUČNÝ PŘEHLED POSTAV:
Natálie – hlavní postava, pacientka v nemocnici
Matěj – zdravotník v nemocnici
Eva – sestra Hedviky, hlavní postava
Jakub – švagr Hedviky, hlavní postava
Hedvika – sestra Evy, pacientka na stejném pokoji jako Naty
MŮJ NÁZOR NA TUTO KNIHU:
Poslední dobou se mi nějak zalíbilo dělit recenze na více částí a nadpisů, tak to takhle pojďme udělat i s touto knížečkou.
DVĚ LINKY:
Jak už můžeme vidět z anotace, v této knize máme dvě dějové linky. K nim je potřeba rozhodně dodat, že byly naprosto dokonalé obě. Ale, linka z minulosti mě zajímala poněkud více. Občas jsem si dokonce říkala „sakra, proč se vracíme k Natálii“? Ale nakonec mě bavily obě a obě měly něco do sebe.
PROPOJENÍ PŘÍBĚHŮ:
Když jsme u těch linek, nutno ještě říci, že je autorka opravdu krásně propojila a ačkoli v příběhu byly dvě a ani jedna s druhou zdánlivě nesouvisely, autorka vytvořila skvělé propojení, které dávalo smysl a mě osobně velice bavilo, i přes odlišná časová období.
I když jsem se toho původně trochu bála, bylo to skvěle zpracováno a bavilo mě to číst.
TÉMA VÁLKY:
S linkou z minulosti souvisí i to, že je ze začátku druhé světové války. I přes to je to ale kniha, která není nijak drastická a téma války zde není tak strašné, jako ve válečných knihách. Líbilo se mi, že toto téma Mirka otevřela, krásně pasovalo do toho, co tím chtěla ukázat, ale zároveň se v něm moc nebabrala, a to jako někdo, kdo válečnou literaturu nesnáší, opravdu cením.
NÁHODY:
Když se nad tím zamyslím, je úsměvné, jak někdy pár náhod dokáže váš život naprosto změnit.
Kdyby se Natálii nestala ta nehoda, vůbec by příběh pravé lásky nepoznala a nejspíše by nikdy nesrovnala své vztahy se sestrou a své vztahy obecně. Pravděpodobně by si nenašla skutečnou lásku, a přitom stačila jen jedna blbá nehoda na kole.
A když se nad tím zamyslíme, právě „náhody“ jsou to, co nám často ovlivní život nejvíce, i když si v první chvíli říkáme, že bychom byli raději, kdyby se nám ta či ona událost nestala.
REALISTICKÉ PROŽÍVÁNÍ
Další věc, která mě na této knize zaujala je fakt, že autorka zde skvěle pojala, co spousta lidí prožívá. Mám dojem, že Natálie byla tak uvěřitelná právě proto, že se do ní spousta lidí dokáže sama dosadit a představit si, že je na jejím místě, což ji dělá mnohem více uvěřitelnou.
Zároveň ani Eva s Jakubem to nemají jednoduché a svým způsobem se i jejich problémy dají přenést na dnešní dobu.
Shrnuto tedy: Miriam udělala skvělé postavy, které řeší problémy obyčejných lidí a dá se do nich snadno vcítit, čímž působí velice uvěřitelně.
REALISTICKÝ CHARAKTEROVÝ VÝVOJ POSTAV:
S tím souvisí poslední věc, a to je vývoj postav, hlavně Natálie, který v kontextu celé knihy rovněž působí krásně uvěřitelně a nenásilně. Člověk totiž neuvažuje nad tím, jestli to není přehnané, nebo kde si to autorka vymyslela. Naopak. Já osobně jsem měla pocit, že vývoj postav plynul naprosto jednoduše a logicky a ačkoli postavy udělali, nebo Natálie udělala, velké životní změny, dávalo mi smysl, jak k takovýmto rozhodnutím došla, což velice oceňuji a na což nejsem moc v knihách zvyklá.
ZÁVĚR:
Kniha Příběh slunečnice nám nabízí krásný pohled na to, co zažívá spousta lidí. Je pro nás tedy jednoduché se vžít do role hlavní hrdinky, kterou snadno chápeme a rozumíme jí.
Linka z minulosti nám dává přesně to, co v knihách hledáme. Romantickou linku, ve které figuruje láska jako trám, a ještě je zakázaná.
Vše, co Blahová v příběhu píše, dává logicky smysl, krásně to spolu vše spolupracuje a nic v knize nepůsobí jako vecpané na sílu.
Mirka dokázala napsat knihu, která se jen tak nevidí právě tím, jak snadno její příběh plyne a s jakou lehkostí vše logicky navazuje a právě proto si myslím, že byste si ji měli přečíst.