Vítám vás u dnešní recenze.
Tentokrát se podíváme na knihu s názvem Murtagh od Christophera Paoliniho.
Jedná se o první díl příběhu o Murtaghovi a podle mých informací jsou v plánu i další, ačkoli ještě nevím nic podrobnějšího.
Každopádně se ale určitě máme na co těšit.
Pojďme už ale na samotnou recenzui.
OBECNÉ SHRNUTÍ OBSAHU PRO PŘIBLÍŽENÍ:
Náš děj se odehrává Cca rok po ukončení fenomenální série Odkaz dračích jezdců.
Tentokrát se ale do Alagaesie vracíme očima Eragonova nevlastního bratra, Murtagha, který nám neukazuje Odkaz svým pohledem, ale otevírá úplně nový příběh, ve kterém se, SPOILER! Eragon a Safira jako takoví krom zmínek o nich nijak neobjeví.😢
Murtagh a Trn jsou nesnášeni lidem, jelikož byli na králově straně a tak cestují po celé zemi a sbírají informace o novém zlu, před kterým je varoval dávný drak. A jednoho dne se opravdu něco dozví. A tak začíná jejich cesta za podivnými snílky, zlou čarodějnicí a za zabitím nesmrtelné ryby.
Ale kdo ti snílci jsou a co chtějí?
A jaké plány s nimi má čarodějnice Bachel?
Co vše budou donuceni zopakovat z minulosti?
Dokáží se dostat z problémů sami, nebo je čeká smrt?
STRUČNÝ PŘEHLED POSTAV:
Murtagh – hlavní postava, jezdec
Trn – hlavní postava, drak
Bachel – hlavní postava, čarodějnice
Nasuada – královna Alagaesie
MŮJ NÁZOR NA JEDNOTLIVÉ POSTAVY:
,MURTAGH:
Konečně máme v této knize možnost poznat Murtagha více a jinak, než jen z pohledu Eragona, Saphiry a vyprávění dalších mnou velmi oblíbených postav.¨
I přes některé nedostatky, jako že dračí jezdec nepozná razakovo vejce, nebo, že nevydrží mučení déle, než obyčejný člověk, jsem jeho postavu jako takovou měla ráda a moc ráda jsem se s ním opět vrátila do světa Alagasie, který pro mne bude vždy na top příčkách.
TRN:
Jak píšu níže, jsem moc ráda, že se Trn něčeho bál stejně, jako se někdy bojí lidé.
Jeho strach byl dle mého opravdu opodstatněný a přibližoval ho tím ještě víc lidem, což je, vzhledem k jeho poutu s člověkem, moc fajn.
Jeho humor jsem si neužila tolik, jako Safiřin, v podstatě proti ní vůbec, ale je to pochopitelné, vzhledem k tomu, co si sám prožil a proto to nedávám úplně do jeho mínusů, i-když mi toto nesedlo.
MŮJ NÁZOR NA TUTO KNIHU:
Odkaz dračích jezdců mám opravdu hodně ráda, to sami můžete vidět na hodnocení předchozích knih. No zde jsem se malinko zklamala. Kniha si rozhodně nezaslouží míň, jak 3,5 hvězdy, to vůbec, ale rozhodně nebyla tak dobrá, jako Eragonův příběh.
Situace v knížce mi v jistých místech připadaly příšerně překombinované a nedomyšlené.
Například, proč se snílci objevili až teď? A pokud byl král opravdu jen jejich pěšák, z jakého důvodu se o zničení světa nepokusili za jeho vlády?
Některé hodně zásadní věci v Odkazu touto knihou za mne ztrácí svůj smysl a to mne opravdu mrzelo.
Také mi vadilo, jak Nasuada a Arya dokázaly zvládat mučení kdoví jak dlouho a Murtagh s Trnem, jakožto jezdec a drak popravdě moc ne. Bylo to trochu zvláštní, že obyčejný člověk snese více, než jezdec a než samotný drak.
Knihu ale opět mistrovsky načetl Martin Stránský, kterému jménem asi všech milovníků jeho načitatelských schopností moc děkuji.
Kniha dle mého rozhodně není konec a ještě se dočkáme dalších dílů, na což se těším. Navíc to na knize bylo i poznat. Pořádná akce nastala až CCA ve třetí třetině, což je na mě opravdu pomalejší rozjezd, stejně jako v Eragonovi, který měl také pomalejší start.
Věřím tedy, že to Paolini ještě rozjede a nevymyslí hromadu nesmyslů.😊
Perfektní bylo také přátelství s urgalem, krásně to ukazovalo, co zjistil už Eragon, že jejich rasa opravdu není tak špatná. Nicméně proč Murtagh nepozná vejce razaka je mi stále záhadou.
Nicméně příběh byl protkán i vzpomínkami na čas strávený ve službách hrozného krále a já musím říci, že mne tyto části bavily nejvíce.
Cením také, že i draci mají z něčeho strach, to mne velmi příjemně překvapilo a oslovilo.
Doporučila bych tuto knihu?
Ano.
A komu?
Všem milovníkům nádherného hlasu Martina Stránského, těm, kteří milují Odkaz dračích jezdců, všem, které zajímá pohled Murtagha s Trnem a těm, kteří tento svět milují stejně, jako já.