Vítám vás u dnešní recenze, ve které se podíváme na knihu Brisingr, jež je třetí v sérii Odkaz dračích jezdců Anglického autora, Christophera Paoliniho, kterému u nás krom této série vyšla duologie s názvem Spát v moři hvězd.
Na závěr chci, jako již tradičně u této série, poděkovat společnosti Audiolibrix za poskytnutí audioknihy k recenzi v rámci spolupráce.
Nyní se ale pojďme podívat na tuto knihu.
OBECNÉ SHRNUTÍ OBSAHU PRO PŘIBLÍŽENÍ:
Po smrti krále trpaslíků je potřeba zvolit nového. Nejlépe takového, který bude podporovat Vardeny v tom, co dělají. Pokud by totiž přišli o spojenectví trpaslíků, zcela jistě by to znamenalo, že proti zlému králi nemají naprosto žádnou šanci.
Navíc, Eragon se Safirou sami ještě neumějí dost na to, aby krále, nebo jen Murtagha a jeho draka mohli porazit. Ale, mají čas se ještě vrátit za svými učiteli a získat alespoň nějaké schopnosti a dovednosti, nebo už je pozdě i na to?
A kdo se tedy stane novým králem trpaslíků?
Eragonův bratranec Roran navíc balancuje mezi smrtí a povýšením. Co nakonec získá a jak to zvládne?
STRUČNÝ PŘEHLED POSTAV:
Eragon – hlavní protagonista
Safira – Eragonova dračice
Nasuada – vůdkyně Vardenů
Roran – Eragonův bratranec
Orik – trpaslík, kamarád Eragona
Oromis – dračí jezdec
Gleadr – drak
MŮJ NÁZOR NA TUTO KNIHU:
Tentokrát jsem se vzdala popisu charakteru postav, protože mi připadá celkem zbytečné psát totéž dokola, pojďme proto raději k něčemu novému.
OPĚT DVĚ LINKY:
Stejně jako v minulém díle zde máme dvě linky.
Jedna sleduje, co právě dělají Eragon a Safira. A druhá zase Rorana a zbytek Vardenů.
Minule jsem to říct nemohla, ale v této knize mě bavily obě linky stejně, ačkoli byla každá o něčem úplně jiném.
V té Eragonově sledujeme hlavně politiku, učení se novým dovednostem, ale i odhalení jednoho velkého tajemství o jeho vlastní rodině.
Zatím co v pohledu Rorana se dozvídáme více o postupu Vardenů v jejich boji, ale také o tom, jaký Roran vlastně je, a že si svoje postavení a místo zaslouží i něčím jiným, než jen tím, že je bratranec dračího jezdce.
VÍCE TRPASLÍKŮ A JEJICH ZVYKŮ:
Stejně, jako jsme se v minulém díle dozvěděli více o elfech, v Brisingru se dozvídáme mnohem více o trpaslících, což mě osobně velmi bavilo.
Jejich pohled na svět je totiž zase jiný a ojedinělý. A zároveň nám to dává schopnost pochopit jejich politiku, proč se k sobě klany chovají tak, jak se chovají a také to, co u nich vlastně znamená být králem a že ani jeho zvolení není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Ačkoli jsem si myslela, že už trpaslíky znám, tohle bylo skvělé doplnění informací, které ani navíc nebylo nudné, takže se to dalo krásně číst, aniž bych měla potřebu knihu odložit, což se mi u jiných popisů ras v knihách stává poměrně často.
VÝVOJ POSTAV:
Co musím dále pochválit je fakt, že se nám zde krásně vyvíjejí postavy.
Z Eragona konečně není takové pako, jakým byl na začátku celé série, ale začíná, úměrně svému věku, chápat, co má vlastně za odpovědnost a co vše musí dokázat, ať chce, nebo ne. Nicméně, stále mu zůstává jeho charakter a stále se snaží udržet si svůj osobitý přístup a nepropadnout přesvědčením ani jedné strany.
Možná jeho rozvoji ale pomohl i fakt, že se konečně dozvěděl jisté faktory o svých rodičích, které mu zase trochu změnily pohled na svět.
Nicméně, nevyvíjí se jen on, ale třeba i právě Roran, jeho bratranec, který se začíná mnohem víc zapojovat do boje proti království, i když je rozpolcený mezi svou povinností a svou ženou, která by ho měla nejraději u sebe, aby se o něj nemusela tolik bát.
I TADY SE UMÍRÁ:
Protože emocí není nikdy dost, i tady nám umírá pár postav, které mi přirostly k srdíčku a byly zároveň i důležité pro děj a hlavně hlavní posttavy.
Rozhodně tedy není na místě si myslet, že Paolini ubírá na kvalitě svého psaní a budování emocí, protože tohle je, pro mě, nejemotivnější díl ze všech.
SKVĚLE NAČTENO:
No a jak jinak ukončit tuhle recenzi, než klasikou.
Musím totiž pochválit krásné načtení M. Stránským, který, jako vždy, předvedl naprosto famózní výkon, na který rozhodně nejde jen tak zapomenout. Vždycky, když knihu načetl on, mám jistotu, že bude skvělá. A, ano, zatím mě nikdy nezklamal.
Věřím tedy, že to tak zůstane i nadále a že ještě načte mnoho dalších, stejně skvělých, knih.
ZÁVĚR:
Takže, rychlý souhrn:
Paolini stále zvyšuje laťku a rozhodně úroveň jeho knih neklesá s počtem přibývajících dílů, právě naopak.
Postavy se pořád vyvíjejí, lépe poznáváme jednotlivé rasy, což ještě víc podtrhává důležitost každé z nich a dává příběhu nový rozměr.
Jestli se vám líbily dvě linky v minulém dílu, tak můžete klidně číst i trojku, protože zůstávají i nadále a jsou ještě lepší, než předtím.
Ani tady se nešetří s emočními bombami, ačkoli ne ve smyslu romantiky. Tu zde totiž nenajdete, místo toho čekejte spíš nějakou tu emotivní smrt, nebo návrat do minulosti a šokující odhalení.
A jestli tohle všechno nestačilo, pak byste si knížku měli přečíst už jen proto, jak famózně ji načetl M. Stránský, který opět předvedl úžasný výkon.
KOMU JE KNIHA URČENA:
Tradiční poslední nadpis, který už všichni znáte.
Takže, tuhle knihu bych rozhodně doporučila milovníkům Eragona, draků, elfů, trpaslíků, politických intrik, boje, války, fantasy, emočních šoků, propracovaných světů a prostě všem, kteří si u čtení chtějí i zapřemýšlet a něco si z něj odnést.