Vítám vás u dnešní recenze.

Tentokrát se podíváme na druhou knihu této autorky, Lenky Sadílkové, s názvem Nelituju.

Já bych tímto chtěla Lence moc poděkovat za důvěru, přátelský přístup a hlavně za její trpělivost.

Tato kniha vyšla Lence jako první a to přes Pointu. Na rozdíl od Tam, kde nejsi, jež je onou knihou, kterou jsem autorce již recenzovala a která vyšla v nakladatelství jako takovém.

OBECNÉ SHRNUTÍ OBSAHU PRO PŘIBLÍŽENÍ:

Mia pracuje v knihkupectví, což ji nesmírně naplňuje, jelikož tak spojuje práci s koníčkem. Mezi její další záliby patří hraní her, koukání na filmy, chození do posilovny a hlavně snowboard, na kterém by nejraději byla úplně pořád.

A právě tam se odehraje první setkání, které Mie zamotá už tak komplikovaný život, do kterého nezasahuje jen její spolubydlící, který je jí skoro jako ztraceným dvojčetem.

Jak moc můžou city zamotat už tak dost komplikovaný život? A co když to nejsou jen city, co vše komplikuje?

STRUČNÝ PŘEHLED POSTAV:

Mia – hlavní postava

Sebastian – láska hlavní postavy

Leo – nejlepší přítel hlavní postavy

MŮJ NÁZOR NA JEDNOTLIVÉ POSTAVY:

MIA:

Miu jsem jako hlavní hrdinku měla ráda. Její smysl pro humor, chování, odvahu a prostě vše. Jediné, v čem jsem nesouhlasila byla její touha nechat si své dlouhé vlasy, (viz kniha), ale jinak jsem ji měla opravdu ráda.

Přesto, co zažívala a ještě zažít musela to zvládala až na poslední část knihy hodně dobře a i-když měla jako každý člověk své mouchy, byla to správná hlavní postava, která nebyla jen klasickou nudnou postavou z romantických knížek.

LEO:

Leo je Miin kamarád, který jí je celý příběh velkou oporou a skoro jejím bratrem. Krom toho, že vůbec nemá vkus a styl na módu, je vlastně docela fajn. Občas se Miu sice snaží seznamovat se svými kluky, což ona docela striktně odmítá a taky má občas trochu jiný smysl pro humor, než by naše hlavní hrdinka chtěla, ale jinak je fajn a jako čtenáři mi sedl.

Musím souhlasit i s jeho postojem v závěru příběhu a musím říct, že všechno, co se mu díky Mie připletlo do cesty zvládal naprosto skvěle a s grácií jemu vlastní.

Takže, za mě taková oddechová postava, která měla udělat příběh trochu veselejší. A i-když to ve své podstatě Mia zvládala sama, bylo to fajn zpestření, protože zábavný poznámky a vtípky se hodí vždycky.

MŮJ NÁZOR NA TUTO KNIHU:

Protože jsem tuto knihu četla jako druhou, přestože ji autorka vydala jako první viděla jsem na ní mouchy, které v druhé knize nebyly. Takže, rozhodně musím pochválit autorčin posun v psaní, který je neskutečný.

Dále nemůžu zapomenout ani na samotné téma. Jestli jste si někdo mysleli, že autor musí začít na nějaké romanťárně, než se pustí do tematu, které Lenka otvírá ve své druhé knize, tak ne, nemusí. Troufám si dokonce říct, že mě tato kniha právě tím, co se v ní nakonec objevilo vzala ještě o něco víc.

Musím ale vytknout knížce jakousi neucelenost. V podstatě v ní skáčeme z jedné situace na druhou a i-když je nejspíše hlavním cílem vykreslení jednotlivých setkání, nevadilo by mi, kdybychom se dějem probírali postupně a nebyli na dovolené, pak najednou na oslavě a tak dále. Ale i přes tuto drobnou pro mě chybku se dá v pohodě přenést a příběh je pochopitelný a báječný. A to jak již zmiňovaným „problémem“, tak i božím kamarádem Leem, jehož necitlivost pro styl a kombinaci barev si prostě zamilujete.

Kniha za mě nesla spoustu poučení a i-když by se na ní za mě dalo pár věcí vylepšit, dala mi opravdu hodně a doufám, že Lenka ještě něco napíše.