Vítám vás u dnešní recenze, ve které se podíváme na novelu slovenské autorky Martiny Kováčikové s názvem Budeš jenom moje. Já bych tímto chtěla, už tradičně, poděkovat Martině za možnost zrecenzovat tuto její knihu v rámci naší spolupráce.

Osobně si myslím, že nezůstanu jen u jedné knihy od této autorky, ale to ukáže čas.

Originál této knihy vyšel ve Slovenštině, ale s autorkou jsme se dohodly na zrecenzování českého překladu.

Já vás už ale nebudu zdržovat a vrhneme se rovnou na samotnou recenzi.

OBECNÉ SHRNUTÍ OBSAHU PRO PŘIBLÍŽENÍ:

Natálie je úspěšná právnička, pokud udělá zkoušky tak i advokátka. Má bohatého snoubence, život za který by spousta žen dala kdoví co.

Ale je opravdu vše tak růžové, jak se zdá? Může se za zavřenými dveřmi Natalina bytu skrývat něco, co nikdo neví? A co když to všichni ví, jen se bojí říct to nahlas před Naty?

To vše a mnohem více v této krátké novelce.

STRUČNÝ PŘEHLED POSTAV:

Natálie – hlavní protagonistka

Christián – Natalin snoubenec

Gregor – Natalin kolega

Adrian – Natalin šéf

MŮJ NÁZOR NA JEDNOTLIVÉ POSTAVY:

NATÁLIE:

Naty pracuje jako koncipientka v právní firmě. žije se svým snoubencem Christiánem a chystá se na advokátské zkoušky. Christián má ale na její kariérní ambice zcela jiný názor.

Co se stane, když si ho začne prosazovat jinak, než je běžné?

Naty jsem měla jako postavu ráda. Její povaha mi tak nějak k příběhu sedla a její práce mě jednu dobu také přitahovala, proto jsem ani s tímto neměla problém. Spousta lidí si možná řekne, že její chování ke konci knihy bylo možná až moc, ale dle mého bylo realistické. Možná sice víc, než by se některým čtenářům líbilo, ale realistické.

ADRIAN:

Adrian je vedoucím firmy, ve které pracuje hlavní protagonistka.

Jak je v příběhu mnohokrát zdůrazněno, bere Natálii v podstatě jako svou dceru.

Možná to tam dle mého nemuselo být pořád dokola psáno, ale musím uznat, že to autorka dokazuje i jeho chováním, které to potvrzuje primárně na konci knihy.

MŮJ NÁZOR NA TUTO KNIHU:

Nevím, jak se mi to povedlo, ale tohle je už druhá kniha na podobné téma. A to jsem ani u jedné netušila, do čeho přesně jdu. Nicméně nemůžu říct, že bych toho litovala.

Spousta lidí mi říkala a také psala do recenzí, že kniha na první pohled vypadá jako nějaká erotická novela.

Já tedy můžu souhlasit jen s tím, že je to novela. Se zbytkem už tak ne.

Autorka nás už při prvním začtení háže do typického Natalina rána, které je snad to nejlepší z celé knihy, takže jestli vám nesedne tohle, tak to asi úplně není pro vás.

Přiznám se, že jsem asi jako většina čekala trošičku jiný konec, ale přesto tento, který Martina zvolila není nic, co by se vymykalo realitě. I-když mě to vůči mému očekávání mrzí, nepřipadala mi tato varianta v knize na sílu, za což autorce dávám plus.

I scény a situace v příběhu působily naprosto uvěřitelně a někdy až moc realisticky.

Doporučila bych tedy tuto knihu?

Ano.

A komu?

Každému , kdo má rád tuzemskou tvorbu, příběhy, které vyvolají silné emoce a těm, kteří nepasou jen po hrdinech, kteří mají vše na stříbrném podnosu a úplně zdarma.