Vítám vás u další recenze knihy, Ten ľavý od Baji Dolce, která vznikla ve spolupráci s vydavatelstvím Venupress, kterému tímto moc děkuji za poskytnutí knihy k recenzi.
Bajiny knihy jsou podle toho, co jsem zahlédla recenze na instagramu dost oblíbené a vychvalované. Není proto divu, že jsem i já neodolala a sáhla po jedné z jejích knih.
Překvapivě jsem si však vybrala tu, která nemá mít žádné pokračování.
Nejsem si ale jistá, jestli to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat.
Pojďme se ale už podívat na moje hodnocení.
OBECNÉ SHRNUTÍ OBSAHU PRO PŘIBLÍŽENÍ:
Valentína přišla o práci, kvůli svému šéfovi, snaží se kvůli sestře dostudovat školu, která ji tak úplně nebaví a zároveň se jí snaží pomáhat, jak to jen jde. Není proto divu, že se stane marketérkou jejího bistra a stará se jí o sociální sítě, aby přilákala nové zákazníky.
Co když se ale v jejím domově objeví někdo, kdo úplně zamíchá kartami a Valentína z něj bude úplně mimo?
STRUČNÝ PŘEHLED POSTAV:
Valentína – hlavní postava
Valéria – sestra Valentíny
Dárius – hlavní postava
Boris – bratranec Dáriuse
Milenka – teta Dáriuse
MŮJ OSOBNÍ NÁZOR NA JEDNOTLIVÉ POSTAVY:
VALENTÍNA:
Valentína (Tina) trpí potřebou říct všechno, co si myslí a to komukoli, což ji občas přivede do problému, kterých z toho ale překvapivě neměla tolik, kolik bych očekávala. Má ráda cukrovinky, což je vzhledem k tomu, že její sestra vlastní cukrářství dost pochopitelné. Má nějaké to kilo navíc, ale netají se tím a v podstatě jí to ani nevadí.
Když ji její sestra přijme do svého bistra, aby rozvážela objednávky zákazníkům začne bistru také dělat sociální sítě, což také studuje na vysoké škole.
Na Tině se mi líbila její vlastnost říct komukoli cokoli, co si oněm myslí, ale říkala jsem si, že jí to procházelo až příliš snadno.
Nicméně její charakter nebyl plochý, jak bývá u hrdinek romantických příběhu poměrně časté.
Přestože jsem měla pocit, že spoustou věcí, které jí byly přiděleny procházela až moc hladce mám tuto postavu svým způsobem ráda, ale myslím, že by ještě pár vylepšení snesla.
VALÉRIA:
Valéria je sestra naší hlavní protagonistky. Narozdíl od Valentíny se chová velice zodpovědně, nabádá sestru k tomu, aby si nejdříve dostudovala školu a snaží se, aby měla co nejlepší život a nemusela chodit do práce, která jí téměř nic nevydělá. Přesně tak je na tom totiž její bistro, které se snaží udržet v chodu.
Podaří se jí to?
Tuhle postavu jsem měla ráda hlavně proto, že byla ze všech tam ta nejzodpovědnější. Bylo fajn vidět, že o Tinu má někdo strach a že se jí snaží pomoct. Zároveň mezi oběma sestrami bylo krásné pouto, které je spojovalo.
DÁRIUS:
Dárius je bratranec Tinina souseda Borise, který je zároveň místní IT specialista.
Dárius přijíždí na krátkou dobu dělat správce komplexu, v kterém se příběh odehrává. Po čase se však dozvíme, že v něm rozhodně nemá v plánu zůstat natrvalo. Hodlá totiž odletět do Afriky, aby tam pomáhal obyvatelům.
Odletí však nakonec?
Tahle postava byla strašně sympatická. Její vyrovnávání se s událostmi nebylo tak jednoduché, jako u Valentíny, no přesto mi tam chyběla nějaká pořádná reakce na to, co mu Valentína oznámí. Jakoby to čekal, nebo nevím.
Nicméně rozhodně jsem ho měla radši, než hlavní protagonistu.
MILENKA:
Tohle byla jedna z těch postav, které mě donutily mít příběh ráda a zamyslet se nad ním.
Milenka je taková místní teta, která ráda sleduje seriály a luští křížovky, ale zároveň má spoustu životních zkušeností, které se nebojí předat dál, když vidí, že je ostatní potřebují.
Tahle postava mi od začátku byla velice sympatická právě pro přesah všeho, co říkala mnohem dál, než k hranicím knihy, protože její zkušenosti a rady by si měl vzít k srdci každý.
Jestli bude i v nějaké další knížce, tak si ji určitě přečtu už kvůli ní.
MŮJ OSOBNÍ NÁZOR NA TUTO KNIHU:
Na tuhle knihu mám takový docela nerozhodný názor.
Moc autorku chválím za postavu Dáriuse, který byl prostě úžasný, stejně tak Boris a teta Milenka, jejíž úžasné načasování vtipné hlášky a životního moudra bylo prostě naprosto dokonalé..
Co ale musím podotknout je fakt, že mi v příběhu chyběl nějaký zvrat, který by pořádně zamíchal kartami. Jistě, při odhalení jisté věci jsem si říkala: „Jakože cože?“ Ale když nad tím zpětně přemýšlím, neovlivnilo to v podstatě hlavní pár, což mě docela mrzelo. Možná bych i ocenila, kdyby se s tím Valentína vypořádávala trochu déle, ale to už nikdo z nás nezmění.
Co musím ale opravdu pochválit je přesah, který autorka do příběhu vložila. Málokterá kniha je plná tolika poselství do reálného života a tím se pro mne stala něčím výjimečným, k čemu se ráda vrátím.
Chválím také za uvěřitelnou romantiku mezi hlavními postavami, i-když jsem občas chování našich dvou hlavních protagonistů nějak nechápala a říkala jsem si, „jak se můžeš chovat až takhle?, ale ani tak nemůžu příběh úplně zavrhnout, protože u mne má pořád své speciální místečko.
Děkuji tímto autorce za napsání této knihy a věřím, že pokud by někdy měla vydat něco podobného, opět si to přečtu.
Ano, určitě si své čtenáře najde.
A komu?
Určitě těm, kteří mají rádi romantiku v knihách a taky těm, kteří v knihách rádi nacházejí něco, co si z ní můžou odnést i po jejím dočtení.
Napsat komentář